dářských statků, technik František Křižík a obchodník J osefW ohanka. Max
Švabinský nemínil jejich tvářím a postavám nikterak lichotiti a nehledal pro
tyto neslavnostní praktiky malebných póz. Posadil si staré, prací, starostmi
a životem unavené pány pohodlně před sebe a hovořil s nimi nenuceně, až se
dostavil onen okamžik karakteristického pohybu, který vybavuje nejvyšší
účastenství ducha v líci a hlavně v očích.

Kdo miluje na lidské podobě především magii pohledu, ať se soustředěně
zadívá do očí těchto mužů ve všem všudy nemagických, střízlivých, ano,
studeně věcných: do požitkářsky ochutnávajících zraků estetického starce
Lanny, do mrazivých pochybností krystalisujících pod ostrými okuláry
Mattušovými, do otcovsky starostlivého zájmu, který se s lysého čela Zátkova
svezl do tmavých jeho zornic, do Křižíkových zapadlých očí, trochu
bolestných, trochu unavených, trochu neklidných, neb do onoho souhrnu živé a
kombinující inteligence a bezpečné zkušenosti, která se usadila
monumentálně mezi čelem, zraky a nosem patriarchy českého cukrovarnictví Hanuše
Karlíka.

* * *

Pro umělce neutuchající zvídavosti intelektuální bylo· zvláště vábivým
úkolem čítati ve tvářích učenců různých oborů vědních a tázati se, jak se
naukové povolání vepsalo do fysiognomií, ryjíc v nich zároveň se stářím, s
odříkáním společenských požitků a hlavně s rozumovým napětím, které tak
často vtiskuje svalstvu i pleti jakousi nehybnou ztrnulost. Proto mezi
podobiznami Švabinského je tak vydatně zastoupeno "album universitatis
Pragensis" a to nejpamátnějšími hlavami své první a druhé generace, jež teprve
dokonale naplnila jungmannovský požadavek národní vědy. Ke Gollovi
přibyl -brzy Gebauer a Hostinský i jejich žák Chytil, z právníků přišel po

v

Randovi na řadu Heyrovský, z medicinské fakulty zobrazil Svabinský
Ru
bešku, Heverocha a na konec patriarchu Thomayera; konečně mladší
pokolení historiků zastoupeno jest Niederlem a Pekařem.