ho, s jakým metodickým úsilím hledání a kombinace všemožných
dokumentů tyto velkorysé podobizny vznikaly, do kolika vrstev tradice ·se
ponořil umělec, poučuje se o postojích a posunech hlavy svých neživých již, ale.
stále viditelnějších modelů; kterak rodinné vzpomínky vlastní i cizí
ukazovaly cestu zároveň citovému zasvěcení a fysiognomickému proniknutí
..teprve pak by bylo lze doceniti náklad umělecké a mravní energie
výtvarníka-psychologa.

Šlo-li Maxu Švabinskému tentokráte více než jindy o monumentální výraz
osobností, dovedl se při tom též nyní vyhnouti strohé slavnostnosti a
prázdnému patosu liché zevní representace. Vidí před sebou Smetanu bolestného,
zralého tělesným utrpením a mravními ústrky, se smutnýma očima pod
vysokým vrásčitým čelem, skromničce oděného a skromněji se tvářícího,
jakoby čekal novou ránu od domácí zloby. Ale mlčí-li - a to nejenom ústy, nýbrž
celým postojem - není to již ze skromnosti pronásledovaného' českého
muzikanta; Bedřich Smetana mlčí, protože napiatě naslouchá a to do svého nitra,
odkud se vynořují melodie, nadané vyšší skutečností než všecek hlučný a
trapný svět kolem.

I František Palacký, přes pečlivý úbor starodávného českého patricije ve
fraku a ve výtečnickém klobouku a přes své důstojně odměřené gesto muže
plně vědomého vlastní váhy, myšlen jest vlastně intimně: vzácný host
Riegrova panstva jde v Malči na procházku. Způsob, jak silná, až selská pravice
svírá španělku, jak levice jest ohnuta na zádech, jak přísná a věkem
rozbrázděna hlava jest nasazena, aby tlustý krk jí nevadil, a jak oči, poněkud
znetvořené stařeckými váčky a těžkými víčky, zachovávají svůj světlý, moudrý a
dobrotivý pohled, to vše jest vítězným výsledkem velice složitého studia
dokladového. Není to však samo sobě účelem. Gesto a mimika tohoto starce,
velebného každým coulem, jsou opět jenom výrazem vniterného pohybu, jejž
výtvarník odhadl na konec správnou intuicí. Myšlenka, vyživená
pozorováním života a studiem dějin, vynořuje se sklidem, nerušena již ani citovou inter-