hounce rozteskníme nad ironii osudu a nad marností,
vládnoucí člověkem.

Téměř současně, co se povídkář Neruda se zálibou
obíral drobným malosvětem lidským, vzněcoval se
nekonečným divadlem vesmíru Neruda básník, který se po
dlou.hé době opět vracel k sousta vnému tvoření veršovému,
cítě novou sílu v duši zralé, ale nestárnoucí. Dávno již
byl positivism přírodovědecký svobodomyslnému muži
náhradou za ztracenou víru náboženskou, dávno již si
osvojil moderní humanista jeho naděje a důvěry, dávno
již budoval si na něm filosofii dějinnou vyvrcholenou
v apoteose národnoliti a lidskosti. Nyní se dal inspirovati
přímo jeho čelnými naukami hvězdářskými a
kosmogonickými, zvláště naukou o pluralitě světů, nekonečno"ti
vesmíru, o mechanickém původu světa a pohybu
planetárního, o spektrálnim rozboru a rychlosti světla. Ale jenom
z části vznítilo toto opojení vědeckou myšlenkou u Nerudy
hymny a ódy řečnického vzletu a široké malby slovní a
obrazové, v jakých si právě tehdy počal, podle
francouzských vzoru, libovati u nás mladistvý Jar. Vrchlický, vřele
od Nerudy uvítaný. Častěji vedlo základní,vlastně
humoristické pojetí básnika k tomu, aby zlidšťoval vztahy
vesmírné ft přenášellidsl{é poměry do oblastí kosmických.
- tato anthropomorfisace. hned rozmarně hravá, hned
tragicky opravdová jest vlastním klíčem "Písní
kosmických" (1878). Toto naplněni hvězdné nekonečnosti plesem
i žalem člověkovým dobře se hodilo k tomu, aby básník
do knihy plné rozmanitosti a střídání vložil vedle
lehounkých písní o plachém hoři srdce jiskřivě veršované
feuilletony z kosmické kroniky. vedle těžkých dum myslitelských
populární deklamovánky o národních otázkách ••• nebyl
slohově nikdy tak duhově měnivý jako v tomto dile
vyjasněné mužnosli, kterému se rychle dostalo popularity.

Uprostřed plesných chvalozpěvu kosmických kvílí
několik písni žalu osobního i všelidského, jakoby tuchou

20