podnikl velikou pout po Balkáně s Cařihradem, J>o přední
Asii, Středozemním moři a Egyptě, po Italii s Rímem; r.
1875 zajel si znova do Německa a českých lázní. Mocný
dojem, kterým ho okouzlil prudký život moderní Pařiže,
byl ještě převýšen myšlenkovým vzrušením na památných
místech starodávné vzdělanosti antické, prvokřesťanské
a renesanční a v končinách, kde se Evropa snoubí s Asií.
Svět germánský a kultura středověká zůstaly
nadšenému Čechovi a osvícenému Bvobodomyslníku cizí; zápas
za volnost duchovní a politickou upoutávaly ho daleko
více než památky zralého života uměleckého; pestré
vlnění lidového zástupu mělo proň neméně přitažlivosti než
barevná hra moře, jíž dával přednost před osamělou vzne·
šeností hor. Politicky rušná půda probouzejícího se
Maďarska vábila demokrata a národovce; na světové výstavě
ve Vídni byl vzrušen osvícený humanista, sledující s
nadšením vývoj lidského ducha; po Římě papežském i
královském vodil jeho kroky vzdorný a posměšný
svobodomyslník; ale v Cařihradě byl to především umělec lačný
dojmu a smyslových překvapení, jenž se dal strhnouti
jiskřivou směsí plemen, národů, věr a kultur. Tři knihy
cestopisné, vyvrcholujícíNerudovouměnífeuilletonistické,
zaznamenaly výtěžky tohoto putování Evropou, Asií a
Afrikou: "Pařižské obrázky" (1864), "Obrazy z ciziny"
(1872) a "Menší cesty" (1877). Také v nich se střídají
myšlenkově i umělecky propracované studie o krásných
dějíštích a mohutných dějích v kalendáři lidstva s lehounce
nahozenými žerty hravými a dravými, které na účet
zpátečnictví, malichernosti a hlouposti člověka i národů snuje
úspěšný a laskavý filosof, nadaný neodolatelným smyslem
pro grotesku a komiku.

Životní obzor, rozšířený stejně cestami jako studiemi
světové literatury, stavěl Neruda ochotně do služeb
národní kultury, pro niž pracoval v "Hlase" a "Národních
listech" soustavně a bez oddechu. Jako divadelní kritik,

16