52

Dofičeli pozdě k městu, koníci už samá pěna

ej jakž večer město smutno! vrata zimně pozamčena,
náměstí jak vymeteno, ulice tak hluše pusty.

pod střechami tma jak v pytli, nad střechami mlhyhusty,
Polka na zem seskočila, sníh si s lesklých tváří stírá X
"Což tu není nikdo kolem, kdo že hostem odevírá?"
rozhlidla se po staveních, přistoupila ku okénku,
uvnitř hlas se ozval hrubý: "Kdo to na nás klepá

venku?"

"Polka jede - polka jede. --"

"Slyšíš, ženo, polka jedet Vejdi dál, můj milý hosti,
doufám, že Ti dům náš celý bude ihned po libosti!
Hned tu budeš jako doma: mladý muž a žena mladá,
pod krovem nám dudy visí, strop se z samých houslí

skládá;
stěny plny klarinetů, v každém koutě basa brúčí,

dvéře do noty nám vržou, kamna k tomu fagot hučí.
Honem, ženo, pospěš městem, sezvi bohaté i chudé,
sezvi nám sem staré mladé, ohlašuj a zvěstuj všude:

polka jede - polka jede!"

Přišlo k polce město celé! "Pěkně vítám," chudý řekl,
bohatý vzal klobouk s hlavy, král i korunu svou smekl.
Jak se polka roztočila, král chyť králku, kníže kněžku,
jozífek vzal Kačku za pas, Toník kýv' si na Anežku.
Hej ten výskot, hej ta vřava! tisícům se svítí oči

je to přelud nebo pravda - vždyť i světnice se točí P
stěna sem tam otáčí se, kamna sem tam potácejí,
lavice se nadzdvihuji, trámy v stropě obracejí

polka jede - polka jede!