kladní rysy zamyšlené architektury. Každou překáž
•kou rostla mu křídla, každá obtížná stavební kulisa
učila jej, jak by monumentalisoval perspektivu, a
bylo-Ii v okolí jeho stavby jiné mohutné dílo
architektonické, přijal je jako vítaný kontrast, jako
dramatickou folii. A nejinak byl poměr tohoto nejpraž.
štějšího z pražských umělců k studené a sychravé pří.
rodě, do jejíchž vichrů a deštů postavil vlašské své
sny: učinil ji služebnicí.

Máme z jeho kroisovské ruky křehké kusy důvěrné
architektury světské, jako letohrádek Ameríku i palác
Sylva T arouccy, ale též důkladná profánní díla, jako
karlínskou Invalidovnu. Přestavěl T omášský chrám
tak, že přímo vyhladil všecky stopy gotické, a byl
velmi taktním obnovovatelem paláce N osticova.
Stvořil intimní svatyňky pro domácí potřebu uzavřeného
kroužku, jako kostel sv. Karla Boromejského, uměl
býti i prostým a jasným, jako v diskretním chrámku
sv. Jana Nepomuckého na Hradčanech.

Ale co jsou tyto všecky stavby proti malostranskému
svatémtI Mikuláši? Dostavěv jej jako dovršovatel díla
otcova, přetvořil Dientzenhofer Prahu/teprve od roku
1752 jest i Malá strana čtvrtí královskou. Chrám ten
podrobující si se samozřejmou svrchovaností všecko
širé okolí, není nám jen předmětem výtvarného podivu
nebo smyslné rozkoše/jest nám více: často školou
velikosti, vždycky osudem. Nemáme z barokní doby
velké poesie, jakou jsou Francouzům tragedie Cor
•neillovy: můžeme=1i jich kde oželeti, tož před touto
stavbou, jejíž zelená kupole skutečně soutěží s
mo
32