k dokonalosti na zemi, barokní chrámy nejsou ničím
menším, než symbolickým předobrazením samých
prostor nebeských. Chrámová lod, jejíž klenutí zve.
dají smělé dvě řady masivních sloupů s hlavicemi
rozkvetlými přetíženou nádherou exotických listů a
květů, znamená království této země. Jest to říše bo
•hatá a pyšná; královský mramor ve všech barvách
krouží se po zdech, zlato kane po římsách, vodotrysky
skvělých barev hýří po stropních freskách, při slou •.
pecha pilastrech hemží se sochy, jejichž rej zpestřo •.
ván jest pozlacenými girlandami a přeplněnými vá •.
zamL Velká ókna vrhají celé proudy světla do lodi,
sluneční paprsky tančí po nádheře kazatelny, zrcadla
na oltářích chytají odlesk divadelní té nádhery. Vě.
řící, který usedá do těžkých layic anebo kleká na
mramor dlažby, cítí se poddaným slavné, kvetoucí
říše. T ouží=li však po důvěrnějším hovoru s Bohem
.anebo světcem, nechť odebéře se do některé z postran •.
ních četných kaplí, a tam před oltářem a velkým tma
•vým obrazem, vyhlédaiícím ze zlaté květeny rámů a
ozdob, najde soustředění, podporované často umělým
přítmím anebo barevným vrhem tlumeného světla.
O několik stupňů výše nad lodí zvedá se presbyteř, chrá.
něná zábradlím a střežena často velkými sochami:
privilegované místo privilegovaného kněžského stavu.
Gigantický oltář, zářící a neklidný, korunovaný ob •.
razem či sochou, jest sám obrovskou monstrancí,
která se zvedá k nebesům, obklopena dýmem kadidla
a zpěvu hymnického: vše v presbytáři jest apote.
osou eucharistie. Ale když přijde posvátná chvíle

30