pámosti, vytryskl občas žhavý pramen visionářského
fanatismu, a jeho prudkost zachvacovala pak netoliko
je samy, ale i zástupy jejich duchovních poddaných.
Stáli pevně na skalnaté a pevné zemi, přemyšlejíce
vypočítavě, jak by ji stopu za stopou uvedli do svého
poddanství, a pojednou otevřela se nebesa, a dobře
VY:zbrojený žoldák boží uviděl u vytržení věčnou blaže=
nost. Zde jest zadrhnut dramatický uzel metafysiky
jesuitské. Vše záleží na heroismu pozemské vůle jednot
•livcovy, která hromadí čin na čin, zásluhu na zásluhu,
až udiví a překoná samého Boha. Ale nadevšecku vůli,
nadevšecko hrdinství, nadevšecku zásluhu triumfuje
milost, živel mystický, kdy Bůh přímo zasahá do
osudu člověkova, pozvedaje jej prudkým větrem k sobě
neb oblévaje ho proudy svého slunce.
Nezapomenu:telně vyjádřila to dvě pražská díla barokní: Brokoffova
socha Františka Borgiáše na Karlově mostě a Brand.
lov a podobizna Jiřího Plachého, dnes chovaná v
kutno:horském Vlašském dvoře. Oba tito jesuité jsou sy'"
nové země, neústupní a tvrdí, sestárlí a poněkud již
vyžilí mužové činu, ponuří hrdinové kázně, jak se zdá,
spíše v táboře než v koleji. Brokoff a Brandl nezobra
•zilí jich však uprostřed pravidelného chodu organisač
•ního díla, nýbrž v dramatické vteřině vytržení: Bor
•giáš exaltován jest zázrakem eucharistie, Jiří Plachý
válečným napětím požárů, kde jeho velení nabývá
dosahu konečného vítězství nad švédskými kacíři.
Zdálo by se, že mnohem menší intensitou vůle byli
vyzbrojeni asketové a bohoslovci,' kteří skládali jaksi
průměr církevníků protireformačních, a jejichž obro •.

22