přepětí, v němž se sochař zmocnil postavy, řízen jest
soustředěnou vůlí, která brálú, aby obrysy se
nerozli1y beztvárně do prázdného pr.ostoru. Kdežto pravé
renesanční sochy prožívají v klidném postoji plnou
krásu souměrného bytí, jsou všecky kamenné figury
barokní Prahy zjevy dramatické. Mistři vyňali z jejich
legendárního či dějinného obsahu onen vrcholný oka
•mžik, kdy stupňované dění zahnalo je až na sám práh
nadHdstvL Takovými obry, kteří dramatickou vůlí do
•bývají nebe a překonávají zákony pozemské tíže, za
•lidnili barokní sochaři Malou stranu i Staré město a
především pilíře mostu Karlova.

Nevím, zda láska k antice a požadavek typisace v so
•chařství neodcizily nám nadobro těchto děl drama
•tického naturalismu, a zda nemíjíme i nejlepší z nich
lhostejně. Snad obdivujeme se s nadšením oběma vel
•kým mistrům, kteří mužskou i ženskou duši baroka
znali stejně pronikavě, smyslně vřelému Matyáši Brau
•novi a prudce výmluvnému Ferdinandu Brokoffu.
Opravdu nelze se jim oběma obdivovati dosti nadšeně.
Jejich sochám na Karlově mostě dostalo se
záviděníhodného umíštění, nebot obloha i mračna, voda i stro
•my, architektura Hradčan i Malé strany spolupracují
na dojmu jejich, vytvářejíce pro ně rámec nebo po
•zadí. Matyáš Braun, jejž však v celé jeho rubensov
•skévgigantičnosti a teplé smyslnosti pochopíte teprve
ve Sporkově Kuksu, zdá se mně vetším umělcem a
především svobodnějším psychologem: dobrali se ve
svých výtvorech vždy čistého gesta prostě a věčně
lidského. Měkký pokyn spravedlivého soudce lva,

19