Obrovité plémě proš~dší náboženskými i hitev.
ním i hrůzami třicetileté války, vytvořilo životní
podmínky barokní civilisace. Krví zbrocení
hrdinové vůle povolali do svých služeb, nikterak leh
•kých ani příjemných, vlašské i německé architekty a
sochaře z období zralé i přezrálé renesance, a hle, i tito
patřili k nadprůměrnému rodu panovačných
individualistů. Jaký div, že díla, která vzešla z takových ob.
jednávek a byla zosnována takovými umělci~ jsou
z gigantického rodu, ať jsou to chrámy nekonečné pro.
stornosti, ať volné paláce, v nichž se postava lidská
ztrácí, ať fresky v kopulích, kde v ekstasích zlata a
žluti zápolí celé zástupy obrů, af konečně nadživotní
sochy dmoucího se svalstva?

Se sterých herkulských postav na průčelích i
balustrádách chrámů, na mostě Karlově, na votivních
sousoších uprostřed náměstí zírá na nás ostře vypra.
covaný tělesný typ barokního věku. V podstatě zo.
sobňují tito archandělé a jinotajitelní geniové, tito
světci a mučedníci, tito kajícníci a misionáři, tito
otcové církevní a papeži týž ideál těla atletického
s pevnou až hrubou kostrou, s plnými, ale utuženými
svaly, s tvrdou a s příkrou fysiognomií. Ani jedno
z těchto těl není v klidu: všecka se vzpínají, svíjejí,
vztyčují ve vášnivém napětí, všecka oděna jsou jakoby
do vichru a do bouře. Na první pohled se zdá, že
hmotná a hřmotná tíže pohltily na těchto divoce pa.
tetických figurách veškeru vnitřní formu I žijeme.li
však déle v blízkosti velkohlavých těch zápasníků du •.
chovních i světských, pochopíme, že okamžik krajního

18