Jako na Loretě a v přilehlém asketickém kostelíku kapu.
cínském: zde v odříkavé střízlivosti, do níž se přísně
dívá umučená tvář Moralesova Krista, tam v rozkošni.
ckém ovzduší nebe~ké erotiky projevuje se složitá duše
protireformačního Spanělska oběma svými krajnostmi.
Pamatuji se, jak .jsem před lety v stinných a chladných
ambitech Lorety náhodou četl jakési Galdósovo drama,
jež prudkou polellJikou účtovalo s katolictvím a jesuit ••.
stvím dnešních Spaněl, drama bez zvláštní vnitřní
síly a s postavami načrtanými pouze obrysově. Leč
v tomto zvláštním prostředí cítil jsem bezprostředně
všecku naléhavost divadelní argumentace básníkovy:
kulturní skutečnost, na kterou útočil Galdós svou
přímočarou dialektikou, obklopovala mne na dosah
ruky, i podlehl jsem úplné ilusi.

Míst, kde by dojem kulturní cizoty byl podobně silný,
není v Praze příliš mnoho, snad ještě náměstí Velko
•převorské, nádvoří na Strahove, schodiště od Vlašské
ulice na Petřín. Ostatek amalgamovala a přetvořila
Praha zázračnou svou přizpůsobovací silou. Strávila
a zpracovala všecky stavitelské i životní slohy od
časného umění románského až po pozdní empire a
podřídila je své složité a přece jednotné osobitosti,
na níž má stejnou účast příroda i architektura,
sochařství i zahradnictví, klima i vodstvo. Tak posléze
svrchovaná a tvrdá duše barokní byla ovládnuta.
A paradox všech par~doxů: duchový výraz i materi=
ální výtvor Vlachů, Spanělů a Němců podřízen byl
vyšší skutečnosti, jakou jc§t historická jednota města
Prahy, - a ta patří nám Cechům. liJ

17