lemi také na květnatého neapolského mistra přetíže.
ných a strojených půvabů Giambtatistu Mariniho.
Zda pouhou náhodou v téže době, kdy Marini bás.
nil své mytologické epos o bozích a zahradách,
budoval jeho jmenovec pro vévodu Fridlandského na
těchto místech palác? Porozuměl dobře vůli genera·
lissima, velkého condottiera, jenž vyrostl, proslavil
se, zbohatl v krvavých náboženských válkách, aniž
věřil jejich vůdčím ideím, prudkého a nebezpečného
macchiavellisty, jenž zbožňoval jen sebe a svou moc.
Marini srovnal se zemí celou čtvrt městskou, domy,
zahrady, dvorce, cihelny; obemkl vše vysokou a pev •.
nou zdí, vylučující jakýkoliv styk s okolím, vybudo.
val rozlehlé sály, nekonečné chodby, vzdušné prů.
jezdy, honosná nádvoří, zavřel do tohoto komplexu,
jakoby určeného pro vladařskou dynastjí, velikou
zahradu, kterou dal osázeti stromy slibujícími široké
kmeny a chlumovité koruny. Když se otevře Vald.
štýnská zahrada na malou chvíli v polovici května,
neuvítají v ní návštěvníky jen ohromné kaštany, pia
•noucí tisíci světel, a jen jásající záhony azalek, nýbrž
i mohutné stopy výbojn~ho genia Valdštýnova. Vše
konstruováno jest v duchu italské morálky panské,
které rozpíná křídla po nejvyšší moci: do otevřeného
večeřadla padá odlesk velikého zálivu nekonečné
oblohy; kamenné sochy v houštinách a nad basény
zobrazují Herakla a giganty, voliéra zdá se býti zří
•zena pro pobyt orlů; koruny starých stromů, ověn.
čených břečtanem, dotýkají se nebes

Španělská episoda v Praze není nikde tak zhuštěna

16