všecky možnosti hmoty jsou zužitkovány l'l
znásobeny.

Praha barokní ztělesňuje novou lásku ke skutečnosti
a vládu nad ní, zosobňuje hierarchii nové společnosti,
která se skládá ze světských vladařů nad životy a
statky poddaných a z církevních vladařů nad dušemi
věřících, hlásá svými stavbami a písní svých zvonů
krvavou slávu aristokratického a kněžského
imperialismu. Krev a slzy namíchány jsou do malty, která
spájí kameny v smělých klenbách jesuitských chrámů
a šlechtických paláců, karyatidy. nesoucí na krásně
ohnutých plecích tíhu portálů a vzlet balkonů, mají
mimoděk vepsánu v rysích bolest poddaného lidu,
jehož práce a poslušnost hradí výlohy panského lesku,
ano, odvážil bych se říci, že do základů velkolepé
barokní Prahy zazděn byl osud celého pokořeného
národa: chápeme již, proč se na nás barokový genius
loci dívá maskou tragickou? Osloví=1i nás,
nepromluví dojista v naší mateřštině. Nejen architektoničtí
tvůrci barokní Prahy, ale i její urození vládci a za.
kladatelé byli buá cizinci nebo alespoň věrní
vycho'lanci zahraniční kultury. .

Radu jejich zahajuje císař Rudolf II. Samotář
odvrácený od lidí činu k věcem rozkoše, od přírody
lhostejné a tvrdé v pravidelnosti svých změn k
důvěrným kouzlům umění neproměnného a křehkého, od
bezpečného poznání k dobrodružné hypotese a k
odvážnému experimentu, překonával svůj vrozený spleen
uprostřed španělských jesuitů a vlašských milostnic,
německých rytců a anglických alchymistů a takto

11