136

CHARAKTER KRITIKY MLADONEMECKÉ

Ke str. 100. Soustavných a kritických dějin »Mladého Německa«
dosud není. Jediné Brandes ve svém široce založeném díle »Dasjunge
Deutschland«, tvořícím šestý a poslední díl jeho »Hauptstromungender
Literatur des XIX. Jahrhunderts« iibers. von W. Strodtmann, Leipzig'
o J. podal celistvý obraz ideí a podmínek dobových, na základě literatury,
pojav při tom hnutí velice rozsáhle, takže vešla: se tam veškerá
německáliteratura od Menzela až do r. 1848. Leč bystrého psychologa doby a
skvělého stili stu neprovází vždy přesný literární historik, údaj e hej sou vždy
správné, chyby pramenů se vracejí, leccos podáno chvatně a povrchně;
úhrnem obraz doby jest věrněji vypracován .než obraz písemnictví.
Bohatě dokumentované a na původních pramenech zbudované objemné dílo
J. Proelsz, Das junge Deutschland, Stuttgart 1892, neposkytuje, co
slibuje. Vzniknuvši z plánů monografie o Gutzkowovi, probírá látku velmi
nesouměrně; nesleduj e náležitě historickou filiaci, vybírá z činnosti
Boerneovy dosti nahodilé výseky, pomíjí řadu důležitých spisii mladoněmeckých
a omezuje se v celku na rozbor literatury roku 1835. Ještě méně splňuje
svůj slibný titul kniha F. Wehlova »Das J unge Deutschland« Hamburg
1886; j sou tu stručné synthetické charakteristiky a zaj ímavé ukázky
bohaté korrespondence; literárně-historické dílo to však není. Dvě nové
publikace rozšířily podstatně naše vědomosti o »Mladém Německu«.
Monografie L. Geigerova »Das Junge Deutschland und die preussische
Censur«, Berlín 1900, obsahuje mnoho vzácného materiálu dotud
neznámého a vesměs authentického. Francouzský germanista J. Dresch v bedlivé
a spolehlivé monografii Gutzkow et la J euné Allemagne, Paris 1904,
dovedl vykresliti házorný a správný obraz života a působení Gutzkowova
na širokém a jasném pozadí dějin celého hnutí, takže jeho dílo podává
doposud nejpoučněji a nejkoncisněji vnitřní i vnější dějiny Mladého
Německa. - Ke str. 102. O příslušnosti nesamostatného epigona G. Kiihneho
k mladoněmeckému hnutí nebylo nikdy sporu, viz o tom i Edg. Pierson,
Gustav Ki.1hne, sein Lebensbild und Briefwechsel mit Zeitgenossen,
Dresden u. Leipzig 189o; mladoněmecké kritiky Marggraffa a Junga
přiřaďuje ke škole na př. Brandes 1. c. str. 274; k Biichnerovi se hlásil
opětovně Gutzkow; Strauszova příslušnost jest spíše vnitřní než vněj Ší. x
Ke str. 103. Vliv tří »mladoněmeckých« žen uznává se všeobecně, tak
Proelsz 1. c. p. 454-533, Brandes 1. c. p. 276-3°5, Dresch 1. c. p. 145-161;
o Charlottě Stieglitz viz i moji stať v Ženském Světě 1905, IX., strana
3---5. - K rozhodnutí Bundu viz příslušné partie z Geigera, Proelsze
a doslovné a úplné znění v novotisku Gutzkowowy WaBy od E. W oHfa,
Jena 1905, str. 253-256. - O jméně viz Geiger 1. c. p. 75, 249 a V.
Schweizer: LudoH vVienbarg, l.eipzig 1897 p. 12. - Ke str. 104. Důležitý
a~manach »J ahrbuch der Literatur 1839« obsahuj e kromě Gutzkowovy
stati» Vergangenheit und Gegenwart« 1830-1838 (str. I-IlO) ještě
kritické příspěvky od Riedela, \iVihla, Kolloffa, Schiickinga, Dingelstedta,
Oppermanna a Heinea. - Ke str. 105. Kritickou povahu celého hnutí
uvědomovalo si mladoněmecké pokolení samo, viz o tom na př. Gutzkow
Beitrage zur Geschichte der neuesten Literatur, I. Bd., p. 95; Laube: