135

Iing .. - Ke str. 91. Literární a filosofi<;:ké ideje knihy mrne de Stael
přehledně shrnuje a vykládá V. Tille v knize »Filosofie literatury
II Tainea a předchůdců.« Praha 1902, str. 50-67. Heine sám přirovnává
svou» Romantische Schule« k tomuto dílu v úvodě knihy u Elstera sv. V.,
str. 215-216 a v díle »Gestiindnisse« (Elster VL, str. 22~31). - Ke
str. 92. O poměru Menzelově k Heineovi v. v. - Ke str. 96. Účel, cíl
a methoclu díla ))Zur Géschichte der Religion« atd. charakterisuj e
nejpřípadněji Heine sám ve svých »Gestiinclnisse« (Elster, Heines Werke
sv. VI., str. 40-46). - Ke str. 95. ('sudek Keiterův se čte v jeho knize
na str. 8<). - Ke str. 96. Heineova mladistvá studie o romantice,
odpovídající Blombergovu posudku poetického anonymního paskvilu na
poesiromantickou, ae se pod názvem »Die Romantik« u Elstera, Heines Werke
sv. VII. str. 149-151. - Ke str. 97. Posudek mladoněmecké literatury
a jejích tendencí připjal Heine k úvaze o Jeaml Paulovi, jehož epigony
se mu jeví Gutzkow.; kromě něho zmiňuj e se Heine ještě o Laubeovi,
Wienbargovi a Schlesierovi. - Ke str. 97. Významněji posoudili
Heineovu ».Romantische Schule« Elster, Heines Werke, sv. L, str. 106-107,
Keiter 1. c. 92 a Dresch viz níže str. 94, zde pěkné srovnání s Menzelovou
»Deutsche Litteratur«. - Ke str. 98. O poměru ke Goetheovi a o
literatuře předmětu v. v.; tři periody Heineova nazírání na Goethea vytkl
Rohert Vv'altertornow 1. c. Několik pozdějších Heineových nepříznivých
zmínek o Goethovi hlavně ve spise »Doktor Faust«, kde zejména ve shodě
s dobou podceiíujc cenu a význam n. dílu Fausta, vykládá se
podrážděností nemocného. Citát llvedenýz »RomantischeSchule« viz u. Elstera
sv. V .. str. 257. - Ke str. 99. Vlastní sebevědomé úsudky Heineovy o díle
»Die romantische Schule<; snesl Elster sv. V'o str. 208, z nich
významněj ší j sou tyto: »Es sind gute Schwertschliige drin uncI ich habe meine
Soldatenpflicht streng ausgeiibt« (v listě Varnhagenovi ze dne 28. bř.ezna
1833). »lch bin jetzt mit dem Buche zufrieden, ich glaube, es enthiilt
keine einzige schwache Stelle, und es wird als niitzliches, lehrreiches und
zugleích ergotzlich unterhaltendes Buch liinger leben als der Verfasser
11nd der Verleger. denen beiden ich doch jedenfalls ein langes Leben
wunsche\.« (List Campeovi z října r. 1835.) - Ke str. 99. Dvě polokritické
práce Heineovy vymykají se ostatní jeho činnosti kritické a tím i rámci
naší úvahy. Jest to jednak svěže a duchaplně psaná kniha »Shakespeares
.:Vfiiclchen und Frauen« z r. 1838 (11 Elstera sv. V. str. 364-490), kde
Heine spíše básnicky než kriticky vyjíma a dokresluje postavy žen u
Shakespeara. jednak úvod k Don Quijotu z r. 1837 (u Elstera sv. VII., str.
304-323). Heine cenil si práci velmi nízko. ježto ji psal v špatné náladě
a jen z peněžních dúvodů, ale naopak soudci tak přísnému, jakým byl
J. Barbey cl' Aurevilly (viz u Betze. Heine in Frankreich, str. 62-63)
studie ta se značně líbila. Povrchnost disposice i analysy, chvatnost
biografie. všeohecnost průvodního lyrismu jsou nepopírate1ny; za to
odskodiíují některé zvláště duchaplné odbočky, na př. srovnání Cervantesa
a Waltera Scotta, výklad rozvoje románu v Anglii a ve Španělsku, rozdíl
lyriky Goetheovy a švábských básníků. Znamenitý kritik širých obzorů,
výtečně zachycující souvislost literární a historickou, se prozrazuje tu
vŠulle.