132

»Deutschland ein Wintermarchen« zpěv III. (Elster, Heines Werke
II., str. 434-437) : viz verše:

~Zu Aachen im alten Dome liegt
Karolus Magnus begraben,

Man musz .ihn nicht verwechseln mit Kari
Mayer, der lebt in Schwaben.

Ichmochte nicht tot und begraben se in
Als Kaiser in Aachen im· Dome;

Weit lieber lebť ich als kleinster ·Poet
Zu Stukkert am Neckarstrome.«

Citát z básně »Der Scheidencle« (Elster, Heines Werke II., str. 109).
- K úsuclku Heineovu o Uhlandovi v »Romantische Schule« a v
»Schwabenspiegel« dlužno připojiti ještě aforismus. »In clen altclanischen
Romanzen sinclaHe Graher der Liebe Helclengraber, grosse Felsmassen sincl·
clarauf getiirmt mit ·schmerzwilcler Riesenhancl. In clen Uhlancl'schen
Gedichten sincl die Graber der Liebe mit hiibschen Blumen, Immortellen
unci Kr1inzchen geziert; wie von Hanclen gefiihlvoller Predigerstochter.
Die Helclen der »Kampeviser« sincl Normannen, clie Helden cles Uhlancl
sincl immer Schwaben und zwar Gelhfiiszler« (»Geclanken unci Einfalle«
u Elstera, Heines Werke VII., str. 415). - Ke str. 81. K affaiře o
podobiznu v »Deutscher Musenalmanach« r. 1837 vztahující se i verše básně
»Testament« (u Elstera, Heines Werke II., str. 221) :

»Ein treues Abbild von meinem Steisz
Vermach'ich cler schwabischen Schule; ich weisz
Ihr willet mein Gesicht nicht haben,

Nun konnt ihr am Gegentheil euch laben.«

Pfizerova stať »Heines Schriften unci Tenclenz« v »Deutsche
Viertel
}jahrschrift 1838 1., str. 167-247. - Ke str. 81. »Der Schwa/benspiegel
(u Elstera, Heines Werke VII., str. 324-337) mělo zprvu ~jíti jako
doslov k »Neue Gedichte«, leč na Campeovu raclu oclložen stranou a
r. 1839 otištěn v »Jahrbuch der Litteratur« s mnohými zkomoleninami,
jež však přešly i do dalších vyclání. Zkomolení textu Heinea pohněvalo;
v »Zeitung filr die elegante Welt« prohlásil, že není za text zodpověden;
když pak Campe v »Telegraph« svaloval vše za Censuru, napsal Heine
článek »Schriftstellernoten« (Elster, Heines Werke VII., str. 338-350),
kcle obrací se ke Campeovi, činí L. Wihla a soudruhy zodpovědny za
změny ve prospěch věci švábské. Wihl znovu odpověclěl, Heine jej
parod<9val (u Elstera, Heines Werke VII., str. 532-535) a Gutzkow použil
sporu k velkým útokům na Heinea. - Ke str. 82. Akta a průběh
Heineova a Boerneova nepřátelství poclává Strodtmann I. c. II., str. 268-280 a
podrobněji EIster, Heines Werke VII., str. 3-14, úvodem k clílu »Luclwig
Boerne. Eine Denkschrift«, již otiskuje tamže str. 15-146.
Strocltmani Elster vylíčují obšírně též soubojovouclohru affairy, ta se však zcela