127,

a XLI. (úvod) a list z 18. února 1828; vedle toho i Salomona 1. c. str.
514. - Ke str. Sl. Úvaha o Henriettě Sonntag v. Dramat. Blatter c. d.
pr. sv. II., str. llo--126. - Ke str. 54. Citát z předmluvy k Dramat.
BUitter ed. pro sv. 1., str. XIII. - Ke str. 55. Boernea jako
dramaturgického kritika charakterisují Gutzkow, L. Boerne als Dramaturg.
Telegraph fur Deutschland. 1840,. str. 13~16 a Alfr. Klaar (otištěno u
Geigera Berliner Briefe, str. XXXVII.) ; oba, myslím, Boerneův význam v té
příčině přeceJ1njí. - Ke str. 56. Citát o divadle z doby pařížské v »Briefe
aus Paris«, vyd. Rec1amovo sv. JIl., str. 330. - Ke str. 58. Poměru
Boerneovu l~u Goethovi věnována jest větší část uvedené knihy Holzmannovy;
tu podává se skutečně definitivní rozbor celé otázky, pročež omezuji se na
pouhou synthesu; Holzmann seřadil Boerneovy úsudky o Goetheovi
chronologicky, k nim daly,by se nanejvýše s kritickou reservou připojiti ještě
Boerneovy ústní výroky o Goetheovi, jež zaznamenal Ed. Beurmann, L.
Boerne als Charakter und in der Literatur. Frankfurt 1837.'
Zaznamenávám dodatkem jen několik jiných úsudků o poměru tom,Q'Brandesově
výtečné charakteristice vztahů těch V. v. při Menzelovi. Heine ve svém
pamfletu dotýká se otázky na str. 24 a 53 (Elsterovo vyd. sv. VII),
Gutzkow ve své monografii 1. C. str. 110-111. Zajimavě posuzuje poměr G.
Keller (Bachtold, G. Kellers Leben. Seine Briefe und Tagebucher I. sv.,
str. 217) : »Boerne ist ein ordentlicher Goethefeind. Von der Seite, wie er
ihn angreift, musz man ihm freilich vieles zugeben. Es ist Goethe aber
von keiner andern Seite beizukomVlen. ·Ich weisz nicht, was mich
eigentlich an ihm argert. - leh weisz nicht, schmerzt es mich mehr, dasz
Goethe ein so groszes Genie war, oder dasz das grosze Genie einen solchen
Privatcharakter oder viel mehr Privatnichtcharakter hatte. leh weisz
uicht, hasse ich Goethe und missgonne ihm seine Werke, oder liebe ich
ihn um seiner \Verke willen und verzeihe ihm seine Fehler.« Spíše
intuitivně než na podkladě věcného materiálu odhaluje kořeny antagonismu
F. X. Šalda (Kritika pathosem a inspirací. Boje o zítřek. Praha 1905,
str. 198) : »Stále opakuje se, - jednou ve větších a jindy v menších
rozměrech - případ Boerneův, který krátkozrace a lbbmezenecky útočí na
Goetha, n~ Goetha kritika a tvůrce nové kulturní inspirace, nové kulturni
a stilové kázně, jejž podezírá z toho, že zabil naivnost a improvisační
lehkost a snadnou citovou dojatost a přístupnost: na Goethea tvůrce učené
in$pirace.« - Ke str. 60. Jako Menzel, působil též Boerne na Havlíčka,
viz Jaknbec 1. c. str. 707; ale i na Nebeského, viz v témž díle str. 289.

HEINRICH HEINE.

Ke str. 61. Velká literatura o Heineovi (její bibliograf. přehled podává
F.M~yer: Verzeichnis einer H. Heine-Bibliothek, Leipzig 1905) zabývá se
hla,v·ně Heinem lyrikem a Heinem člověkem; Heine jako kritik přichází
tu pravidelně zkrátka. Hlavní životopisný materiál sem hledící, snesen
jest u Ad. Strodtmanna: H. Heine's Leben und Werke II. Bde, 3. Aufl.,
Hamburg 1884, kdež citována jest namnoze též příslušná korrespondence,