124

kalumnie, jež vedle Zieglera důrazně vyvrací P. Nerrlich, Herr von
Treischke unci das Junge Deutschland. Berlin 1890, viz I. c. p. 701-705. ř
Ke str. 17. Vliv Hegelův pociťovala generace sama, viz Jung Vorlesungen,
str. 22-57; rovněž Treitschke I. c. 722 a Ziegler I. c. 147; pro vystižení
Hegelova významu srv.: R. Falckenberg, Dějiny novověké filosofie. Přel.
F. X. Procházka. Praha 1899, str. 609-629; pro jeho filosofii dějin P.
Barth, Geschichtsphilosophie Hegels und der Hegelianer. Leipzig 1890.

WOLFGANG MENZEL.

Ke str. 19: Základní, ač ne vždy spolehlivý pramen Menzelova
životopisu jsou jeho Denkwiirdigkciten. Herausgegeben von dem Sohne Konrad
Menzel. Bielefeld u. Leipzig 1877. Životopis s bibliografií podal v Allgem.
Deutsche Biographie sv. XXI. str. 382 H. Fischer. Krásnou, živou a
výstižnou charakteristiku věnoval Menzlovi R. M. Meyer v knize Gesta1ten
und Probleme, Berlin 1905, str. 164-180; zde pop rve zařazuje se M.
náležitě do řady křesťansko-romantických sociálních politiků, a z tohoto
jeho politického přesvědčení vykládá se jeho literární názor. - Ke str. 20.
Těžko dostupné »Europaische Blatter« charakterisuje J. Proelsz, Das
Junge Deutschland, Stuttgart 1892, str. 272. - O »Morgenblattu« a
»Litteraturblattu« jedná obšírně L. Salomon, Geschichte des deutschen
Zeitungswesens von den ersten Anfangen bis ZUl' Wiederaufrichtung des deutschen
Reiches. Oldenburg u. Leipzig. Bd. III., p. 213-220 a 496--502. - Ke
str. 22. Poslední léta Menzelova líčí drasticky Gutzkow: Boernes Leben,
Hamburg 1840, str. 278. - Velký dosah sporu romantiků s
racionalistickými »fysikanty« o symboliku Creuzerovu vystihla v celém dosahu pro
rozklad romantiky R. Ruch, Ausbreitung und Verfall der Romantik,
Leipzig 1902, str. 333-344. - Ke str. 23. a 24. Výklad o poměru
Menzelově k romantické poesii, k romantickému životnímu názoru a k
romantickému křesťanství opírá se hlavně o jeho důrazné a zřetelné formulace
DeutschěDichtl1ng III., str. 290 a Denkw. str. 451, 453 a 490. - Ke
str. 25. Menzelův poměr a výměr německé národní svéráznosti vyjadřuje
nejjasněji Deutsche Liter., sv. 1., str. 40 (odtud vyňat i citát) a sv. III.,
str. 18I. - Ke str. 26. Francouzský národní a literární charakter vystižen
Denkw. str. 489. - Citát o souvislosti literatury a života přeložen
z Deutsche Liter. sv. 1., str. 16, viz též Denkw. str. 489. - Ke str. 28.
Č'asopisy Ludenův a Okenův, jež měly silný vliv na našeho Kollára,
charakterisovány u Salomona 1. c. 171-178 a 190-198. -- Ke str. 29.
l\lenzelův soud o Miillnerovi v Dcutsche Liter. sv. IV., str. 235 a Deutsche
Dicht. sv. III., 379. - O nepřátelství ke Goetheovi viz monografii, jež
vedle hojných ukázek přináší též případné charakteristiky M.
Rolzman:\us- dem Lager der Goethefeinde. Deutsche Literaturdenkm. des XVIII.
n. XIX. Jahrh. Nro. 129, Berlin 1904. Menzelovi věnovány str. 67-75.
Menzelův a Boerneův poměr ke Goetheovi srovnává G. Brandes, Das
junge Deutschland. Uebers. von A. v. d. Linden. IV. AufI. Leipzig, str.
69-78. - Ke str. 32. Souvislost díla »Die dcutsche Literatur« se svými