124 kalumnie, jež vedle Zieglera důrazně vyvrací P. Nerrlich, Herr von Treischke unci das Junge Deutschland. Berlin 1890, viz I. c. p. 701-705. ř Ke str. 17. Vliv Hegelův pociťovala generace sama, viz Jung Vorlesungen, str. 22-57; rovněž Treitschke I. c. 722 a Ziegler I. c. 147; pro vystižení Hegelova významu srv.: R. Falckenberg, Dějiny novověké filosofie. Přel. F. X. Procházka. Praha 1899, str. 609-629; pro jeho filosofii dějin P. Barth, Geschichtsphilosophie Hegels und der Hegelianer. Leipzig 1890. WOLFGANG MENZEL. Ke str. 19: Základní, ač ne vždy spolehlivý pramen Menzelova životopisu jsou jeho Denkwiirdigkciten. Herausgegeben von dem Sohne Konrad Menzel. Bielefeld u. Leipzig 1877. Životopis s bibliografií podal v Allgem. Deutsche Biographie sv. XXI. str. 382 H. Fischer. Krásnou, živou a výstižnou charakteristiku věnoval Menzlovi R. M. Meyer v knize Gesta1ten und Probleme, Berlin 1905, str. 164-180; zde pop rve zařazuje se M. náležitě do řady křesťansko-romantických sociálních politiků, a z tohoto jeho politického přesvědčení vykládá se jeho literární názor. - Ke str. 20. Těžko dostupné »Europaische Blatter« charakterisuje J. Proelsz, Das Junge Deutschland, Stuttgart 1892, str. 272. - O »Morgenblattu« a »Litteraturblattu« jedná obšírně L. Salomon, Geschichte des deutschen Zeitungswesens von den ersten Anfangen bis ZUl' Wiederaufrichtung des deutschen Reiches. Oldenburg u. Leipzig. Bd. III., p. 213-220 a 496--502. - Ke str. 22. Poslední léta Menzelova líčí drasticky Gutzkow: Boernes Leben, Hamburg 1840, str. 278. - Velký dosah sporu romantiků s racionalistickými »fysikanty« o symboliku Creuzerovu vystihla v celém dosahu pro rozklad romantiky R. Ruch, Ausbreitung und Verfall der Romantik, Leipzig 1902, str. 333-344. - Ke str. 23. a 24. Výklad o poměru Menzelově k romantické poesii, k romantickému životnímu názoru a k romantickému křesťanství opírá se hlavně o jeho důrazné a zřetelné formulace DeutschěDichtl1ng III., str. 290 a Denkw. str. 451, 453 a 490. - Ke str. 25. Menzelův poměr a výměr německé národní svéráznosti vyjadřuje nejjasněji Deutsche Liter., sv. 1., str. 40 (odtud vyňat i citát) a sv. III., str. 18I. - Ke str. 26. Francouzský národní a literární charakter vystižen Denkw. str. 489. - Citát o souvislosti literatury a života přeložen z Deutsche Liter. sv. 1., str. 16, viz též Denkw. str. 489. - Ke str. 28. Č'asopisy Ludenův a Okenův, jež měly silný vliv na našeho Kollára, charakterisovány u Salomona 1. c. 171-178 a 190-198. -- Ke str. 29. l\lenzelův soud o Miillnerovi v Dcutsche Liter. sv. IV., str. 235 a Deutsche Dicht. sv. III., 379. - O nepřátelství ke Goetheovi viz monografii, jež vedle hojných ukázek přináší též případné charakteristiky M. Rolzman:\us- dem Lager der Goethefeinde. Deutsche Literaturdenkm. des XVIII. n. XIX. Jahrh. Nro. 129, Berlin 1904. Menzelovi věnovány str. 67-75. Menzelův a Boerneův poměr ke Goetheovi srovnává G. Brandes, Das junge Deutschland. Uebers. von A. v. d. Linden. IV. AufI. Leipzig, str. 69-78. - Ke str. 32. Souvislost díla »Die dcutsche Literatur« se svými