12-

knize, pracím oněm dosti obdobn~, ač tendencí nepi-átelské, stroce
založené, bohatě dokumentované bibli professorského liberalismu,
zaměstnávajícího se literaturou, Gervinově »Geschichte der deutschc71
Literotur« (od r. r835), jež dovádějíc k posledním důsledkům
evangelium činu a činnosti a odvolávajíc se na nedostižnou dokonalost
svrchované poesie německých klassiků, radila pI-ímo Kěmcltm~. ah\'
přestali psát a počali jednat. Pi-es veškeré protesty školy mladoněmecké.
jež pronesl Heine, Gutzkow i Lauhe, kt1lha pronikla a pomáhala
odcizovati literární vei-ejnost »Mladému Německu«.

Téměi- současně, co Gervirlova postupně vycházející literární
historie dobývala pevné půdy v Německu, pronikl i jiný zjev literární.
nesoucí vlastně rozklad »Mladému Německu«. Byla to hegelovská
kritika filosofická, jež za Rugeova vedení v »Hal1ische Jahrbúcher«
seskupila kolem sebe několik znamenitých hlav mladého pokolení.
které pí-evedly filosofii do života a literatury, uoinily j i případným
kriteriem hodnot literárních, spojily ji s vědami exaktními, postavily
ji do služeb občanské svobody a politického přerodu a vynikajíce
nad »Mladé Německo« učeností, vážností a objektivitou mnohem
vyc1atněj i pI-ispěly k regeneraci života než autoi-i. již chtěli založiti roku
r835 »Deutsche Revue«.

S politickými básníky demokratismu, republikanismu a
socialismu pl-ipravila tato kritická škola revoluci roku r848. V ní
nevzpomněl si nikdo již, že prttkopníkem jejím bylo také »Mladé
Německo«. Jeho evangelium činu .. řeho identifikace umění a života, jeho
účinná polemika proti romantismu a historismu, jeho silné nhčanské
vědomí - všecka tato dogmata mladoněmecká, která nebyla
skutečnými tvůrčími umělc'i 'realisována. přešla do života a zmizevše v něm
jako zrno byla zapomenuta záhy. Ale jen pi-edpojatý pozorovatel.
ulpívající na povrchu, dovedl by nazvati vzrušené ono pětiletí rozkvětu
»Mladého Německa« marným a zbytečným. Objektivní historik rád
při svědčí slovltm, jež v retrospektivě poněkud elegické napsal
'Gutzkow roku r839: »Mimo koho toto vše šlo, aniž by jej to ze spánku
vyburcovalo, ten může říci: W aHy a úvod k Listům
Schleiermacherovf·m byly drzé. J'vlum1tova Madonna bláznovská, \Vienbargova theorie
»krásného činu« pouhou chvastavostí.; ale pi-ijdou časy a lidé, kteI-í
nezlomí hůl nad nánli, nýbrž nad těmi, již Ze srdce malodušúého.
scvrklého, samolibého, ze svého vzdělání a úsudku kdysi pm domáci
potřebu získaného, ze své lenosti v pochopení literatury, odsoudili
zjev, jcnž jz:stě neb.vl neplodným květem hluboce zakořeněných.
or.~(/nických podmínek.«