120

díly »Holland in den Jahrcn 1831 a 1832« (1833) a »Tagrbuc1z
VOlH elgola~ld,< (1838), k nim druží se Gutzkowovy »Briefc allS Paris«
(1842) a Mundtovy »Spa:::icrgange und Weltfalzrtcn« (1838).

Leč na vrcholu kritického žurnalismu, který se mění chvílemi
v kritické umění, jest »Mladé Německo«, když pracuje o
biogTafické a kritické charakteristice. Tento genre, vyrůstající na l~lldě
individualismu sloučeného s historickým poznáním sociálních
pódmínek, mohl by se v Německu odvolávati přímo ~u Goetheovi. jen;.
ve svém »\iVinkelmannovi« vytvol-il klassické dílo tohoto druhu; ale
pravidelně počítá svůj rodokmen od roku 1801, kdy bratří Schlegelové
vydali svoje »Charakteristiken«, v nichž snoubí se jemnoduchá
psychologická introspekce s čistě herderovským pochopením ovzduší
a prosti~edí historického. V stopách této knihy vidíme pak kráčeti
nejen je samy, ale celou literaturu romantickou. V době dvacátých
a třicátých let zdokonaluje a rozšiřuje se umění takovéto biografické
charakteristiky zejména látkově: Varnhagenovy »Biographische
Denkmale« (1824) zahrnují do svého objektivního líčení též postavy
politiků, státníků, veřejných činiteltt a snaží se ovládnouti látku
klidnou a nestrannou věcnosti. Mladoněmečtí spisovatelé. především
Gutzko\:\', jeví se v té příčině žáky Varnhagenovými, ač působí na ně
kromě toho ješté vliv francouzských a anglických autortl, jmenovitě
Bulwera, V době mladoněmecké vstoupily též ženy v popředí
vei'-ejného zájmu a ježto upoutaly všeobecně mysli mladých autori't.
zasluhovaly také literární charakteristiky: Dostalo se jim' jí v hojné míi'-e.
zejména Charlotte Stieglitz. které věnoval M unclt zvláště krásné dílo
intimní charakteristiky »Charlottc Sticglitz. cin Dcnkmal« (18.'13).
učila mladé autory vnikati do psychologie ženiny. Od té doby
shledáváme v gal1erii mladoněmeckých chatakteristik též četné krásné a
pohnuté ženské podobizn·y.

Charakteristika stala se v mladoněmecké literatui"e genrem nejen
oblíbeným. nýbrž i c1i'tležitým. poskytujíc možnost vybaviti se ze
začarovaného kruhu osobní subjektivity, spravedlivě a objektivně po·
chopiti individualitu cizí, zprostiti se věčného posuzování a na
okamžik vykládati a vysvětlovati pHčinně a věcně. V úvodě své
nejrozsáhlejší a nejzdařilejší charakteristiky »Boernes Leben« (1840)
vyslovil to Gutzkow zcela určitě: »Ode dávna měl jsem náklonnost
vžívati se do cizích individualit. Nejlepšími znalci lidí jsou ti. kdo pl-cit
si míti prospěch ze ctností a slabostí jiných; jim nejvíce se pi"ihližují
ti. kdo činí to fanatismem býti vůči každému spravedlivým. - Já
nalézal jsem v tom vášnivou zálibu vžívati se do způsobu myšlení