U8

mování literatury principem prosy nephhlíží dostatečně k
rozman:tosti individualit literárních; z nahodilé pi-evahy jedné formy P
kdyby byllVlundt náležitě přihlédl k veršovému umění Heineovu, které
stojí alespoú rovnocenně vedle jeho prosy, byl by dQjista. soudil
naprosto j; nak o otázce té - činí se zá v~ry u pi-ílišené ; úhrnem
pohlíží se na problém slohu příliš zevně a hmotně. Když
Gutzkow, kter)' pi-isné a správné zásady o slohové pHznačnos~i a kráse'lépe
uplatúoval v kritických statích než v produkci románové a
dramatické, dvakráte odpověděl l\Iundtovi, qovedl Mundtův blud, že
podstata modernosti v literatui-e spočívá v prosaičnosti a časovosti vnější
formy, vyvrátiti jen opětovn}Tm bludem, že modernost tu dlužno
hledati v látkách a námětech.
~
Zkoumati nyní, kterak Jednotlivá kritická díla »l\11adého
Německa« z doby jeho rozkvětu i úpadku skutečně shodují se s
všeobecným kritickým chardkterem hnutí, právě dolíčeným, a kterak
vyrůstají organicky z individualit svých tvůrců i jejich vývojové dráhy,
toť úkolem monografického zkoumání, které leží již mimo rámec této
práce. Zbývá jen v stručném pi-ehledu vytknouti hlavní genry
kritické, jichž »Mladé Německo« nejčastěji užívalo k vyjadřování svých
theorií, ke charakteristice svých oblíbených osobností, ke své
propagandě i polemice.

Kladouc svoji kritickou činnost stranou od theoretické a
spekulativní aesthetiky, vyhýbalo se všeobecným abstraktním výkladtllTI
systematickým a kromě Wienbargových »Aesthetische Feldziigc«
(1834). v nichž, jak jsme viděli, jest ostatně též i-ečeno mnohem více
problémů životníchn,ež aesthetických, nezanechalo takměř
soustav
, I,l.l

n)'ch úvah theoretických o podstatě krásna, umění; o postavení poesie

uprosti-ed ostatních uměleckých druhů a o jej ím poměru ke
skutečnosti. Jednotlivé úvahy toho zpttsobu rozptýleny jsou nesoustavně
a kuse v sbírkách statí příležitostně kritisujících neb polemisujících
a omezují se z velké části na poznámky pouze nahozené a
neprom)'šlené do konsekvenci.

»Mladé Německo« ne&družuje tedy svou kritiku s filosofií a
s aesthetikou, nýbrž spíše s žurnalismem a později s historií literární.
Většina z hlavních spolutvttrctt »Mladého Německa« náležela
životním povoláním značný čas novinái-ství: tak Gutzkow, Kiihne, Laube,
Mundt,Wienbarg: škody, jež slohu i ideovému názoru generace

- mladoněmecké phlišný vliv žurnalistiky phnesl, jsme již poznali.
?\" aopak dlužno vyznati, že opačně pttsobi'a kritika mladoněmecká
blahodárně na novinái-ství německé. Kdežto v dvacátých letech byl