11a

vatelé kupící se kolem »M;ladého Německa« oklamati, jako Boerne pro
Paul de Kocka. tak nadchnu 1 se Gutzkow pro E. Suea, ale nikoliv
pouze pro okamžik, nýbrž pro většinu vlastní tvorby románové; jako
Jean Paulovec Boerne následuje feui11etonistického pamfletistu
Couriera. ducha J ean Pa~llovi pi-íbuzného, tak J ean Paulovec Gutzkow
i se svými druhy vzhlíží 'se v planém feuilletonistickém kritikovi
Jl1'les Janinovi, jenž neosvooozuje sice jejich úsudek, ale za to
analogicky Jean Paulovi bortí ještě jejich chatrný sloh. Tak i z
francouzského písemnictví brali stoupenci »l\1ladého Německa« tendence a
doktriny společenské, Ječ nikoliv ideje a podněty literárně umělecké.

Výsledkem synthese těchto cizích vlivll literárních s vlastním
kritickým temperal1lentem za podmínek německého kulturního života
v ti-idltých letech jest nový kritický názor »l\I1adého Německa« o
podstatě a o účelu literatury. V nejpi-íki-ejším odporu proti posledním
c1mrav}'111 v}'běžkúm romantiky, která nalézala v umění ~ltbec
pCJuhou aesthetickou hru, doplňující ostatní skutečnost, postavili
vyznavači ieleí mladoněmeckých poesii do samého sti-edu života,
usilujíce () stálou a organickou jecinotu ObOll. Zivot budiž uměním a
umění hudiž životem -- tak znělo jejich válečné heslo, ph jehož
vyslovcJVái1Í Vš3k na slovo život byl kladen mnohem větší dúraz než
na skJvo umění. Podobně pracovali k uskutečnění této jednoty na
rozhraní XVIII. a XIX. století první romantikové - ale u nich byl
vždy kladen dúraz na slovo umění. Byly-li však regenerační snahv
jenských romantikú dosti abstraktní a nehledíc k poměru muže a ženy
taki-ka nepromyšlené, pomýšlelo »Mladé Německo« na soustavnou
a dl1skdnou regeneraci života dle oněch mravních a společenských
zásad, jež pi'ijali ze Saínt-Símonismu. Podnikajíce stále velmi ostrou
a pi-ikrou kritiku o stávajících politických, společenských,
nábožensk,Srch a mravních poměrech svého domova, byli si jasni, že jednak
výchovou mládeže, jednak odvahou k rozhodnému převratu lze
pEspěti k regeneraci života a tím i k regeneraci poesie. Leč právě
literaturu, k jejíž obrození se jejich úsilí neslo, postavili zas do služeb
života: i ona měla vychovávat -- odtud snaha po charakternosti v ní,
i ona měla buditi odvahu - odtud její touha po činu. V této
utilitm istické tendenci, vnucované veškeré poesii, v této redukci literatury
n;l p0uhý prosti-edek výchovný, v tomto krajním podřízení myšlenky
činu, citu, vúli spočívá základní idea namnoze hlásaná s fanatismem.
\iVienbarg'Covy »Aesthetische Feldziige« formulovaly ty požadav.ky
se skrytou pi'íldonou k starší romantice, Gutzkow zdůraznil je zvláště
ve své knize o Boerneovi, kde vúči všem námitkám aesthetiků na

8