110

vědomostmi detailními, naplněn hlubokou úctou k předmětu svého
zkoumání, maje pohotově mnoho pHpadných analogií, zcela podobně
jako Gervinus, jenž právě tehdy zahajuje vědecké zkoumání ve
smyslu filologie goetheovské. V tomto okamžení končí škaredé
divadlo osobní nenávisti ke Goetheovi a začíná doba historického studia
jeho díla. Jest zásluhou »Mladého Německa«, že zprostředkovalo
tento přechod.

Vybojovala-li si mladoně~ecká generace svůj zcela osobní a n(,vý
vztah ku Goetheovi proti mínění svých jednostranně odmítavých
učitelt1 a své vlažné a lhostejné doby, musila také ostře reagovati
proti běžným názorťtm, když přimykala se oddaně a těsně k moderní
Francii a k jejímu umění literárnímu. Kdežto XVII. a XVIII. stol.
v Německu stálo nepí-etržitě pod mocným vlivem francouzských ideí
i slovesných forem, nastal v klassickém období převrat. Lessing učinil
rozhodný konec nadvládě francouzské ttagoedie a francouzské antiky
v rokoku: Herder zavedl do studia literatury a kultury místo
kritickyaesthetických hledišť francouzských historická krite.ria anglická;
Goethe, ač stále zaměstnán pozorováním a zkoumáním francouzské
vzdělanosti, vykázal jí mezi vlivy na vlastní osobnost místo naprosto
podružné; Schiller zpracoval a strávil prvky přijaté z francouzského
klassického dramatu k nepoznání. Ani básnický universalismus
romantiků neměl hlubších vztahů k francouzskému umění: pro Schlege1y
i Tiecka představovali románský živel v poesii Italové Dante, Ariost'l.
Tasso, Gozzi, Španělé Calderon a Lope de Vega, mladší romantika
pak vědomě se zahloubala výlučně do původní minulosti národní.
do lidového umění literárního a přijala nejvýše jen z anglického
románu Scottova inspiraci. Současně hlásaly války za osvobození
politickou krajní emancipaci ode všeho francouzského; německá
idealistická spekulace filosofická postavila se v krajní odpor k
mosofickému empirismu a materialismu francouzskému; z romantiky
vzešlé historické a filolcgické studium nejen látkově, nýbrž i met
hodie-k" čelilo vědě francouzské.

Teprve v třicátých letech nastal převrat. Počátky nového názoru
na Francii jsou politické: reakci a autoritami stísněné Německo
poznalo za R}-nem vyšší a svobodnější sloh občanského života;
přirozenější a volnější podmínky veJ-ejného mínění; bohatější a
radostnější skutečnost konstituční. To byio veliké naučení, jež r. 1830 dala
červnová revoluce, jejíž historický dosah byl vlastně tak nepatrný.
Všickni stoupenci mladoněmeckého hnutí byli mocně vzrušeni:

Boerneovi pak dostačila povrchní revoluce za hlavní motiv celé ži-