109

mimo životní skutečnost a snažila se kontrast pí-eklenouti
dobrodružným humorem a pohrávající sí ironii, tam Goethe hlásal i prováděl
úplné splynutí života s poesií,· a to života všelidského s básnictvím
evropským j za cenu domnělého zevšednění poesie, ztrivialisování
umění, zobčanštění románu i dramatu. V té pí'íčiněJest Goethe, třebas
že se sám v mužn)"Ch a stúeckých letech odvrátil od německého
života, který shledával politicky i společensky zceia nicotným, nejen
největším osvoboditelem německého národa, nýbrž i pi-ímo vůdcem
a učitelem mladé literatury, hlásící se vědomě a rozhodně k jednotě
života a umění.

Kdežto Wienbarg pouze aforisticky napovídá a naznačuje v stati
stručné a nedokumentované, podává Gutzkow soustavný a
zdůvodněný rozbor v podrobné monografii, kdež přistupuje k složitému zjevu
Goethenvu jako apologetický kritik i parainetický literární historik.
Odmítnuv rozhodně a úspěšně Menzelovu nenávist ku Goetheovi
í-adou kritických poznámek, vykládá Gutzkow až do jednotlivostí
podmínky, z nichž Goethe vyrostl, stupně jeho vývoje, analysuje
nepředpojatě obsah krásna u Goethea i šíři jeho životní filosofie a
přistupuje k synth('l;i, kdež zaznívají soudy s Wienbargem značně souhlasné.
V době sportl dogmatické filosofie se skutečností, politických
tendencí s poesií, literatury výlučně národnostní s všesvětovým názorem
aesthetickým zjevuje se Goethe jako rozhodčí pro mladé pokolení,
znepokojené všemi těmito ideovými konflikty a vyvrací značnou j-adu
bludi't velmi nebezpečných. Hlásá právo osobitosti v umění, založe·
ném na individuelnosti krásy a na subjektivnosti názoru; odmítá
kusou a znásilúující tendenci politickou a zkostnatělý dogmatismus
systemu ~ učí »světové literatuj-e« a upozorúuje současnou dobu na
v)Tznačného pj'edstavitele jejího na Hyrona, jehož vzor může býti
hluboce významn}'m a oplodúujícím.

Oba tyto souhlasné projevy pj'inášejí naprosto nová hlediska
do kritického posuzování v)'znamu Goetheova. hlediska. která .1 sem
pak majetkem celého hnutí. Zdůrazněním universální světovosti
Goetheovy ulamuje se hrot úzkoprsosti národnostní a vlastenecké:
v)'kladem historickým, jenžvecle k plnému osvětlení individuality
lidské i básnické. vyvrací se námitky kladené v schematickém aprio·
rismu; odmítnutím hledišť tendenčních při analyse bytosti Goethem·y
otevírají se dvd-e klidné objektivitě: posléze naprostým pomíjením
úzkoprse osobních zálib a aversí, obracejících se k živé osobnosti
Goetheově, pozvedá se bytost básníkova na předmět historického V),·
kladu. A k tomuto výkladu přistupuje hned sám Gutzkow, vyzbrojen