107

šlenky projádi-ené sl()\;esně nečiní se naprosto rozdílu: literární i
politické proudy líčí se stejným způsobem: v obou případech studuje se
osobní chétrakter jako podklad charakteru literárního neb politického;
drobné anekdoty vždy provázejí a oživují charakteristiku. Společná
forma jest u Boernea i u Mladého Německa výrazem společného
názoru: v ObOll pi-ípadech zapi-isáhlí liberálové a demokrati, vyznavači
státní jednoty Německa, založené na společné svobodě a solidárnosti,
přímo vyhledávají pi-íležitost, kde by bylo možno útočiti na ztuhlé
tradice státního a,o církevního legitimismu, buditi ospalé vědomí
národní, vystavovati cizí příklady občanské neodvislosti a
rovnoprávnosti. Není sporu, že mladoněmečtí kritikové stojí technicky značně
nad Doernem : dovedou vypracovati uzavřenou charakteristiku autora,
široce podmalovati osobnost líčeného jednotlivce, barvami zachycující
ráz doby, bystře zařaditi význam jednotlivé knihy, jednotlivého
divadelního pi-edstavení do vývojového i-etězce, což vše bylo Boerneovi
odepřeno; při tom však sdílejí se o základní vadu jeho kritiky:
ulpívají většinou pouze na látkové povaze díla; nevystihujíce naprosto
poslední jeho psychologický kořen, náladové jeho ovzduší, formální jeho
osobitost.

Schází jim vsem O!1a nevystihle jemná a nekonečně pronikavá
vnímavost a citlivost kritického imprcssionisty Heinea, jemuž se
obdívovali, nechápajíce však ph tom darů jeho nejvzácnějších a
nezastiženi vlastně subtilnějším jeho vlivem. Přijali z Heinea spíše jeho
kritické tendence než jeho kritické umění: Wienbarg v
programmatické své knize, Gutzkow a 1\1 unclt v obou nejvíce inkriminovaných
románech, všickni v četných statích a kritikách vykazují jako Heine
moderníin literaturám význačné místo v boj i za práva »oduševnělé
smYElnosti« proti kl-esťanskému asketismu, za osvobození třídní orl
tlaku privilegovaných stavll, za plnost moderního života vykupující
z romantického vzki-išení mátožného sti"-edověku. Leč celkem vlivu
Heineova na »Mladé Německo« nelze přeceňovati: mladému pokolení
byl znám, leč vzdálen svojí romanticky ironickou lyrikou, kterou
'Vienbarg podcC1'íoval a Gutzkow odmítal: všeobecný ohlas vzbudily
mezi mladoněmeck}'mi, literáty jen jeho »Reisebilder«a jednotliv\?
skizznvité novinářské dopisy z Paříže - ale veliké knihy kulturní
filos,ofie, v uichž jest vlastně vyložen a spolu uskutečněn Heinetlv
celý plán myšlenkový, dotud vyšly jen částečně a nebyly v celém svém
dosahu pochopeny.

T rojí tento vliv kritický, vycházející od Menzela, Boernea a
Heinea, doplnilo si »Mladé Německo« i~adou dalších rozhodně Ptl-