106

10va shodovala se s kritikou mladoněmeckou jak v tendencích tak ve
formách a v slohové povaze. Předem neseno jest obojí kritické dílo
mocnou a odhodlanou touhou národní regenerace: literatura má býti
prosti-edkem charakterní i ideové obrody národa německého, který dle
mínění Menzelova stúně a hyne cizáctvím, aestheticismem a
kriticismem Goetheovým, dle mínění »Mladého Německa« fiktivností.
změkčilostí, fantastičnosti. hravostí školy romantické. Dle intensity
odporu proti zhoubným pi-evládajícím rysům doby a dle schopnosti
pi-ispěti k obrodě národní posuzují se v obou táborech osobnosti a díla;
upřímný, překypující zápal vlastenecký, který pociťuje zvláštní
uspokojivé sebevědomí vůči cizině, kromě Menzela nikde nešlehá tak jasně
jako u \Vienbarga; mladiství, ze školních škamen sotva vyšlí
kritikové třicátýc11 let právě jako pokažený školomet stuttgartský
pojímají poslání kritika jako missi paedagogiky národní. Národně
paedágogická ta tendence užívá stejných forem kritických: souborn)-
posudek cel~ho odvětví vědního, retrospektivní pohledy do starších
období literárních, úhrnné úvahy o jednotlivých proudech literárních,
utl-ídění dle základních tendencí - to vše přešlo z Menzelova
Litteraturblattu a z jeho »Deutsche Litteratur« do mladoněmecké kritiky.
jak zejména dokazují dvě dú1ežité sbírky literárních essayí i referát
IGutzkowovy dvojdílné »Beitriig:c z'ur Gedichte der neuesten Literatur«
(1836) a Laubeovy »Mode1'lle Clwrakteristiken« (1835). I sloh jest
namnoze pi-íbuzný : zejména v prvních letech útoku a obrany píší
literáti mladoněmečtí oním vzrušeným a vášnivým stilem, útočícím nejen
na rozum. nýbrž i na cit a vůli, stilem rhetorického nadšení a
sarkastického posměchu. hlučné výzvy a soukromé zlomyslnosti. v jakém si
libm-al Menzel.

Jest-li mladoněmecké pokolení Menzelovi pi-íbuzno po tolika
významných stránkách, liší se přece od něho ve věci zvláště rozhodné:
v politickém pľesvědčenÍ a v politické kritice. Tu byl učitelem a
vwrem mHídeže republikán a demokrat, frankofil a pľece německý
vlastenec Boerne: kdekoliv u »Mladého Německa« inspiruje se literární
kritika vlivy politickými, můžeme hned hledati působení Boerneovo,
Boerne dovedl psáti o knihách jako o politických událostech a o
vei-ejnýeh záležitostech jako o věcech literatury: v tom šlo »Mlac1é
Němccko« za ním: co jest v Boerneových »Briefe aus Púis« pouhým
náčrtem, pouhou vtipnou glossou, stává se v Gutzkowových dvou
svazcích politických charakteristik »Oeffentliche Charaktcrc« (1835) Cl
»Dic Zcitgcnossen« (1837) vypracovanou a dobi'e využívanou
methodou. J\Iezi lidmi činu promítnutého do vei-ejnosti a mezi lidmi my-