104

knihy celého hnutí z pera VV ienbargova novellistiku nového gemu
od Laubchc a Mundta. Rok 1835, rok to nejvyššího vzepětí a spolu
nejhlubšího pokoření, shrnuje vše: ti-i neústrojné romány i-ešící
problemy náboženské i sensualistické emancipace,. Gutzkowovu »vVally«,
J\ltmcltovll »1\1adonnu« a Kiihneovu »QuaranUinu«; něk~)lik svazkú
kritických charakteristik od Laubeho a vVienbarga; nový časopise.cký
orgán hnutí, redigovaný Mundtem, a smělý plán veliké revue,
(lsn'ovan)' Gutzkowem a vVienbargem a potlačený v zárodcích censurou;
Bettininy polopravdivé, polofiktivní listy ke Goetheoví i Mundtovtl
oslavnou knihu o Charlottě Steiglitz; i z vrstev skupině dosti
vzdálených vycházejí tentokráte spisy spi'ízněné, ať je to již drama
Biichnerovo či vědecká díla, Strattszovo a Gervinovo. Ve dvou letech,
následujících po osudném ediktu, jeví se depresse, uklidnění, ale i
ujasnění a soustředění. Jedni ze skupiny mladoněmecké sestavují a shrnuji
své starší kritické stati do pestr)Th essayistických sbírek: tak
Gutzkow, Kiihne, Marggraff, Mundt; druzí oddechujíce si od polemické
vřavy a od vášně agitační domyšlují a formulují mnohé problemy,
tušené nejasně a zmateně: Mundt otázku formy, Gutzkow poměr ke
Goetheovi a vztah k moderní filosofii dějin. Když vydáno ještě několik
svazků sebraných kritických statí, literárních podobizen,
kulturněhistorických charakteristik, cestopisných causerií, nadchází asi r. 18~9
chvíle, kdy mladoněmecké pokolení jako poutník zahybající novým
směrem. touží po trošce retrospektivy a nalézá dosti klidné
objektivnosti i případnou perspektivní vzdálenost, aby mohlo účtovati s
minulostí kriticky a historicky: sám organisator a vůdce skupiny Gntzkow
v stati »Vergangenheit und Gegenwart« podává pragmatický a
zevrubný výklad hnutí a další historické i kritické přehledy »poslední
německé literární í kulturní epochy« následují. Roku 1840, když
německé básnictví opanuje t. zv. poesii revoluční a německou kritiku
literárně-filosofická hlediska Hegelovců, náleží Mladé Německo již
minulosti.

Již prostý bibliografický přehled literární produkce mladoněmecké
ukazuje, že v ní převládá kritika nad všemi ostatními gemy. Učitelé
»~\nac1ého Německa« Menzel, Boerne. Heine byli značnou měrou
kritiky, Menzel kritikem tendenčním, Boerne·kritikem politickým, Heine
kritikem kulturně-filosofickým. Sami duševní vůdcové školy
mladoněmecké Gutzkow a Wienbarg propagovali ve vrcholných létech hnutí
nové tendence a především kriticky a literárně-theoreticky; Mundt
byl kritik a' literární historik z povolání pro cel)' život: Laube alespoi'í
v době dehutll pracovalo kritických referátech a charakteristikách: