102

nost žurnalistickou, neorganický sloh novellistický, inspirovaný zpola
Jean Pan lem zpola Tieckem, sklon k theologické kritice, nekrocenou
psavost, poti'eboval, veden mocně vystupujícím rysem své
pseudoindividualistické povahy, společenských a literárních styktl, strannické
koterie a navazoval proto hojné styky mezi druhy vlastních tendencí
a zálib. Pj'-ipoutal k sobě trochu frivolního Heineovce, pružného,
lehkého a chvastavého H eiJl1-ic1ta Laube (1806-1884), který vždy l~j"i
vší své mělkosti a neptlVodnosti dovedl suggestivně vnutiti obecenstvu
zájem o názory a touhy, pochybnosti a odpory mladého pokolení, ať
již jako obratný redaktor časopisu založeného na koncessích
čtenái-stvu, ať již jako vtipný a hbitý novinái-, ať již jako obzíravý a dobře
školen}' divadelní kritik, ať ji~ jako mnohoslovný autor romántl silnou
tendencí podmalovaných. Ti-etí z mladých duchů, cítících solidárnost
školy a toužících uplatniti j i v některých úspěšných podnících, starší
poněkud LI/dolf f,Vie71barg (1802-1872), byl muž odlišného
natllre1u: uzavi'en}", učen}' myslitel šírokého rozhledu, podmíněného
vědeckým povoláním, jenž dovedl přesně, jasně a vkusně, ač poněkud
emfatícky zdúvodniti a vyjádřiti, co ostatní nejasně tušili. nepokojně
pociťovali a zajíkavě napovídali. Dva literáti, spíše z professe vněj~í
než z potřeby vnitřní, málo původní a málo osobití spisovatelé Thcodo}'
MU71dt (1808~1861) a Gus/m' Kiihnc (1806-1888), kteE
těkajíce mezi kritikou romantickou a recensentským mechanismem
Hegeliant'1, mezi feui1letonistickou povídavostí o knihách a zdokonalující
se technikou biograficky i kritícky charakterisující literární
podohiznou, mezi společensky ironisující causerií a zmateně propagujícím
článkem tendenčním, tito literární karieristé přidružili se, doufajíce
v snazší možnost literárního proniknutí. Několik vnitřně spi-ízněných
duchtl zllstalo stranou, nesnúíc si uvědomiti pi-íslušenství ke skupině,
stále ještě nevyhraněné: nelze pi-ece přehlédnoutí, že Ceorp; Biich1U:r
( 1813- 1 837) ve fragmel)tárním svém díle básnickém dovedl tvarově.
stilově a originelně ztělesniti mladoněmecký názor o složité pestrosti
a intensivní síle skutečnosti, o kollektivní hybné síle v děj inách, o ceně
a kráse činu: že všecko lžibohoslovecké rozumování a hovoření o
náboženských otázkách, jež vyplňovalo vedle nekonečných diskussí
o emancipaci smyslů, lásky, ženy tolik romántl a novell, bylo pouh}"m
prllvodním zjevem rozhodného a průkopného činu Strauszova:/ že
kritikové Alex . .Jung (1799-1884) a Herrma1l11 Marggraff (1809
-'1864) postavili svůj rozhled, svůj dllvtip, svoji v}"mluvnost, svoje
umění char'akteristiky do služeb literárních tendencí, propagovaných
Qutzkowem a formulovaných \Vienbargern. Poznáme zevrulmě. které