96

k pochopení města a jeho dějů. Účelu svého Heine dosáhl plně:
nejabstraktnějším ideám a spekulacím dal živou, poutavou formu, stručn)'
a pádný V)TaZ, jasný a zábavný výklad; illustroval je roztomilými
anekdotami. sdružil je s věrnými podobiznami jej ich tvůrců. Kde
nevyčerpává filosofický dosah některého zjevu neh některého hnutí.
tam nahrazuje nedostatek ten bohatstvím detailů literární~h a kulturně
historických; kde neanalysuje,alespotl. kommentuje. Rovněž úrilně
provedl Heine svůj vniti-ní plán: úměrně učlenil díly myšlenkové vlny.
ukázal, jak vlna ta bije do bí-elm pi'-ítomnosti, naznačit, jak mocné
lodi daly by se jí hnáti. Historii postavil tak do služeb života, poznání
do služeb činu, když byl pí-edem poesii postavil do služeb této historie,
cítění a fantasii do služeb tohoto poznání.

Kniha »Die romantische Schule« souvisí vnitřně s tímto dilem.
ti-ebas zdá se to na první pohled paradoxním. Nehledíc ani k
základnímu Saint-Simonovskému názoru, na němž obě díla j sou zbudována,
spočívá tato vnitřní spojitost v samém ideovém plánu: vylíčil-li
v knize o německé filosofii Heine vítězný postup německé revoluce
myšlenkové, vylíčil v knize o německé poesii její ritardando. Již mluvě.
'O Schellingovi a filosofech pi'-írodních, naznačil Heine, jak poslední
,etapy německého idealismu vracejí se k spiritualismu a k mystice

sti~edověkého křesťanství, jeho »Romantische Schule« ukazuje, že
tento návrat charakterisuje celou básnickou školu, jsa takřka hlavním
kriteriem romantiky. V této ideji vrcholí nejen Heineovo specielní
Dílo, nýbrž vl\bec jeho názor o romantice. Již r. 1820 snažil se ve
stručné stati formulovati romantiku a odpoutati její definici od právě
tak běžného jako banálního protikladu umění plastického a umění
romantického. Shrnuje rozdíly klassicismu a romantismu vytýká tu
Heine pí-edevším na straně romantiky sklon k středověku, ztělestl.ování
ideje lásky, krajní subjektivnost. náchylnost k symbolismu a
allegoričnosti, zálibu v útvarech kí-esťanství a rytíí-ství, odmítá však stálé
sdružování životní reakce s poesií romantickou jakožto dedukci
naprosto chybnou. V tomto článku mladistvých let překvapuje bystrý
smysl pozorovací a kritický, leč i nedostatek jednotného zorného úhlu.

Po dvanácti létech formuloval Heine přesněji a jasněji; vlldčí
ideu, že romantika německá jest pokusem obroditi středověký
supranaturalism. ki'-esťanský spiritualism. protiklassickou symboličnost,
osvětluie se všestranně a sleduje v různých zjevech kulturních,
vyšetl-tlje se pečlivě z historických svých podmínek a pi-edpoklacl11 a
stopuje až do-posledních svých konsekvencí. První kniha spisu vystihuje
všeobecný ráz, vnitřní smysl. ideový cíl celého hnutí, skizzuje. byť