96 k pochopení města a jeho dějů. Účelu svého Heine dosáhl plně: nejabstraktnějším ideám a spekulacím dal živou, poutavou formu, stručn)' a pádný V)TaZ, jasný a zábavný výklad; illustroval je roztomilými anekdotami. sdružil je s věrnými podobiznami jej ich tvůrců. Kde nevyčerpává filosofický dosah některého zjevu neh některého hnutí. tam nahrazuje nedostatek ten bohatstvím detailů literární~h a kulturně historických; kde neanalysuje,alespotl. kommentuje. Rovněž úrilně provedl Heine svůj vniti-ní plán: úměrně učlenil díly myšlenkové vlny. ukázal, jak vlna ta bije do bí-elm pi'-ítomnosti, naznačit, jak mocné lodi daly by se jí hnáti. Historii postavil tak do služeb života, poznání do služeb činu, když byl pí-edem poesii postavil do služeb této historie, cítění a fantasii do služeb tohoto poznání. Kniha »Die romantische Schule« souvisí vnitřně s tímto dilem. ti-ebas zdá se to na první pohled paradoxním. Nehledíc ani k základnímu Saint-Simonovskému názoru, na němž obě díla j sou zbudována, spočívá tato vnitřní spojitost v samém ideovém plánu: vylíčil-li v knize o německé filosofii Heine vítězný postup německé revoluce myšlenkové, vylíčil v knize o německé poesii její ritardando. Již mluvě. 'O Schellingovi a filosofech pi'-írodních, naznačil Heine, jak poslední ,etapy německého idealismu vracejí se k spiritualismu a k mystice sti~edověkého křesťanství, jeho »Romantische Schule« ukazuje, že tento návrat charakterisuje celou básnickou školu, jsa takřka hlavním kriteriem romantiky. V této ideji vrcholí nejen Heineovo specielní Dílo, nýbrž vl\bec jeho názor o romantice. Již r. 1820 snažil se ve stručné stati formulovati romantiku a odpoutati její definici od právě tak běžného jako banálního protikladu umění plastického a umění romantického. Shrnuje rozdíly klassicismu a romantismu vytýká tu Heine pí-edevším na straně romantiky sklon k středověku, ztělestl.ování ideje lásky, krajní subjektivnost. náchylnost k symbolismu a allegoričnosti, zálibu v útvarech kí-esťanství a rytíí-ství, odmítá však stálé sdružování životní reakce s poesií romantickou jakožto dedukci naprosto chybnou. V tomto článku mladistvých let překvapuje bystrý smysl pozorovací a kritický, leč i nedostatek jednotného zorného úhlu. Po dvanácti létech formuloval Heine přesněji a jasněji; vlldčí ideu, že romantika německá jest pokusem obroditi středověký supranaturalism. ki'-esťanský spiritualism. protiklassickou symboličnost, osvětluie se všestranně a sleduje v různých zjevech kulturních, vyšetl-tlje se pečlivě z historických svých podmínek a pi-edpoklacl11 a stopuje až do-posledních svých konsekvencí. První kniha spisu vystihuje všeobecný ráz, vnitřní smysl. ideový cíl celého hnutí, skizzuje. byť