Jehova sám, jenž se pi-ipravuje k smrti. Znali jsme jej tak dobi-e
od kolébky v Egyptě, když byl vychováván mezi božskými telaty,
krokoqily, svatými cibulemi, ibisy a kočkami. - Viděli jsme jej.
jak dal s bohem těmto druhům her svého dětství a obeliskům a sfingám
svého rodného nílského údolí a stal se malým bohem - králem
u chudého pastýi-ského národa a ve svém vlastním palácovém chrámu
bydlel. - Viděli jsme jej později, jak pi-išel do styku s
assyrskobabylonskou vzdělano;,tí a odložil své pHliš lidské vášně a již neplil
samý hněv a samí lt1 pomstu, alespotl hned nehHmal pro každou
hloupost. - Viděli jsme, jak se přestěhoval do Říma, do hlavního
města, jak se zi-ekl všech národních pi-edsudků, jak prohlásil nebeskou
rovnost všech národl1 a takovými krásnými frásemi utvořil opposici
proti starému Jupiterovi a tak dlouho intrikoval, až se dostal k vládě
a s Kapitolu město a. svět, urbem et orbem, ovládal. Viděli jsme.
jak se vždy stával více duchovnějším, jak kvílel s něžnou blažeností,
jak se stal láskyplným otcem, všeobecným liciumilem,
obšťastúovatelem světa, filanthropem --- ale již nic nemohlo mu pomoci -- Slyšíte
zvoniti zvoneček? Poklekněte - nesou svaté svátosti umírajícímu
bohu.«
-
Kanta srovnává Heine po té duchaplně a paradoxně s
Robespierrem: dovozuje, že podvrátiv trojí diikaz božské jsoucnosti a přeloživ
boha do sféry noumen, zřítil Kant pHmo nihilisticky všecky základ~y
náboženského světa a že nedovedl tento negací zi-ícený vesmír
rekonstnlOvati rozumem praktick}'·nl. Kant jest poslední \slovo německé
filosofie, má-li se od něho postoupiti ku předu, nezbývá než
proměniti myšlenku v čin, spekulaci v revoluci. Jeho epigoni jsou pouhou
retardacl vývoje, ať již konstruujíce na základě individualistického
idealismu vesmír, jako Fichte, ať již v nepochopení pantheismu
vyvozují z pi-írodní filosofie učení o absolutnu jako Schelling, ať j
iupadají do mystické přírodní filosofie jako Oken, Adam Muller,
Géirres, SteHens, již stávají se konečně i náboženskými reakcionál-i.
r..lluvě o filosofech pokantovských, pozbývá Heine pevné pl1dy a
neovládaje učení jejich tak, aby je mohl vystihnouti pi-esnou a stručnou
formulí, pomáhá si literárními a životopisnými detaily.

I jest kniha »Zur Geschichte der Religion unci Philosophie in
Dcu~schland« dílo jistě vynikající a podává vedle rysů osti-e
chankterisujících i hluboké pohledy do podstaty myšlenkového vývoje, třeba
že přísný Keiter snaží se to upHti, pi-irovnávaje je poněkud kousavě
k průvodci cizinců ve velikém městě, jenž zná a vypráví mnoho
zajímavých a pikantních anekdot, zanedbávaje věci důležité a nutné