slednost ústí-edního principu o mravním pokroku lidstva zastl-ena jest
živostí popisů literárnich děl a duchaplností takl-ka portretnÍéh
charakteristik; ztrnulost autorčina pietistického liberalismu dobře jest
maskována osobním, ba ženským vztahem ke všem líčeným auton''tm
a knihám.

K proslulé té knize druží se Heineova díla bezprostředně. »pie
rcmantische Schule« jest, jak Heine výslovně podotýká, doplúkerh.
korrektivem a vyvrácením spisu paní de Stačl; platí to však i o knize
druhé, která podává historické podmínky a pí-edpoldady ideí
romantickou školou vyj ádl-ených. Heineovi a paní de Stae! společný jest
předmět rozboru, šíře a hloubka výkladu, všeobecnost hlediska
kulturního, snaha podati v historii literární filosofii děj in. schopnost
živé charakteristiky a duchaplnost kritických analysí. Leč čtvrt
století, jež leží mezi publikací díla paní de Stačl a knih Heineových.
hlásí se důrazně. Z essaye protestantské a~ltorky mluví k nám
Německo válek za osvobození, pyšnící se kritickou filosofií, klassickou
a romantickou poesií, metafysickým idealismem,ale ujařmené
politicky, spoutané hospodářsky, nezralé společensky. Německo
entl111siastické a legitimistické, Německo pozorované očima A. \"J.
Schlegela. Z děl Saínt-Simonského mysli~ele mluví k nám Německo
třicátých let, oddané bezuzdné skepsi levice hegelovské, odhazující
poesiromantickou, překonávající spiritualism a metafysiku, živené
liberálními idejemi červnové revoluce, organisující dělnictvo, emancipující
se sociálně, Německo kritické a radikální. Německo pozorované očima
H. Heinea. Paní de Stae! líčí německou romantiku jako velkou
skutečnost, ukrývající prvky dalšího klidného rozvoje; H. Heine jako
odbytou minulost, nad jejímiž troskami teprve mi'1že vzejíti zdr~avá
a silná budoucnost. Proto jest paní de Stad Goetheovi problémem.
k němuž dlužno proniknouti, Heineovi problémem, jejž dlužno
pioekonati. Paní de Stačl jest apoštolkou láesťanského romantismu. citové
exaltace, mravní discipliny, apoštolkou království a poi-ádku; Heine
jest hlasatelem sensuelního realismu, rozumové kritikv, rozpoutání
osobnosti, hlasatelem sociální republiky a volnosti. Paní de Stačl má
sklon k deklamaci, kde široký proud i-eči nesen jest citovou silou.
Heine uplatňuje sloh feui11etonu, kele jemně a ostře vybroušené pointy
prozrazují převahu kritického a skeptického inte11ektu.

Uprostí-ed mezi »De ľAllemagne« a »Romantische Schule« leží
dílo. jehož nelze ve vývoji přehlédnouti: jest to Menzelova »Die
deutsche Litteratur« z r. ]827. I Menzel jako paní de Stačl a Heine
hledí na literaturu se všeobecného hlediska civilisace. výslovně od-