82

to, co byl napsal dhve o Uhlandovi a co všeobecně uvádí k
charakteristice švábské školy básnické. Objektivní literární historie shoduje se
úplně s Heineovým oceněním a zai-azením švábských poetú.

Posledni velikSc literární boj Heil1eúv, polemika s někdejším
pi-ítelem Boernem, jest nejvýznamnější: ne snad jen proto, že vzbudil
tak značný ohlas v německé veřejnosti a že vyjasnil nejednu
my~lel1kovou záhadu v celé generaci mladoněmecké, nýbrž z toho dúvodu.
že zasáhl samu nejvnitřnější bytost jak Heineovu tak Boerneo\'t1.
Púvodní jejich přátelské styky bývají často právě tak pi-eceúovánv
jako jejich duševní pHbuzenství. Ve skutečnosti byly však ony
rozmluvy a schůzky za setkání ve Frankfurtě spíše konvencionelního než
přátelského rázu a proto patrně nedošlo pozděj i k uskutečnění
Boerneova plánu vydávati společně politický list. Do počátku let třicátS'ch
sloužili oba téže veřejné věci, radikálně-liberální opposici proti tísni vé
moci státu a církve, při čemž Boerne zdúrazúoval odpor proti
cÍrkevnímu názoru; oba potírali zejména pruskou moc královskou a
pruskou autokracii šlechty; oba pracovali pro domněle blízkou
možnost revoluce, kterou již tehdy Boerne pojímal spíše politicky, Heine
pak spíše sociálně. Jakmile však se blíže poznali, musili nahlédnouti.
,že se liší nejen prosti"edky a povahami sloužícími společnému cíli.
nýbrž i cíli samými; protože pak cíle byly protikladné, vybilo se toto
poznání krutou a neúprosnou polemikou. Poznání toho dostalo se jim
v Paříži, kam Boerne podruhé a definitivně se přestěhovalo púl léta
dHve než Heine; stýkali se tu častěji, seznámili se vzájemně s
přátelskými svými družinami, dívali se a posuzovali společně tytéž události
politické a kulturní - a zjišťovali krok za krokem různost
dia-metrální. Pai-íž sama byla každému z nich něčím jiným, třebas že
populární výklad oba zařazuje povrchně do téže »emigrantské
kolonie« v PaHži. Boerneovi byla skutečným refugiem politícké akce
v Německu nebezpečné a pronásledované, kde v klidu mládenecké
domácnosti mohl osnovati pi-evratné své plány vei-ejné a na
demagogických schúzích i konventiklech -získávati pro ně stoupence. Chtěl
odtud púsobiti pHmou akcí na pí"evrat ve své vlasti a za tendenčním
tímto účelem podával zprávy o politickém životě Francie do Německa.
Heineovi byla však Pai-íž »novým Jerusalemem« duševní svobody,
městem světla, onou »mamelle sans cesse inondée oú, pour se nourrir
de ľidée, viennent les générations,« o níž mluví Vietor Hugo. Přišel
tam, aby poznal bohatší život, prožil složitěj ší sensace, nasytil se
mocnějším uměním -- a osvobodil se od filistrovství německého, od
něhož Rýn odděluje jako Jordán zaslíbenou zemi francouzskou. Díla.