81 Kriticky vyrovnal se Heine nejprve s tvúrcem a předním repraesentantem básnické školy švábské, s Uhlandem v 5. kapitole III. knihy »Die romantische .schule«. Vedle romanopisce de la Motte Fouqué a vedle dr;ll11atikaW emera pokládá Heine lyrika Uhlanda za prúměm}' typ mladší německé romantiky: Uhland, mistr balladické nálady. ztělesúuje romantický útěk z pHtomnosti do minulosti, z moderní doby do katolického a rytíi-ského sti-edověku, ze století občanského do věku feudálního, z liberální politické éry do vlasteneckého nadšení roku 18 I 3 a tříští se stále o rozpor tohoto romantického archaismu s živým obsahem skutečností, jíž sám náležel politickými aspiracemi. Jest závěrečným slovem starého názoru a staré poesíe, nikolív prvním slovem nového umění, za něhož prohlašuji jej jeho stranníci bez soudnosti. CTsudek ten, srovnávající se v jádře s Goetheovým soudem o Ublandovi, jest správný jak historicky tak hodnotně; byl však pro Sváby, kteří svého Uhlanda vyhlašovali za klassika. crimen laesae maiestatis. I bylo vysvětlitelno, odmítl-Ii 5chwab a jeho soudruhové spolupracovnictví na almanachu na r. 1837, kam na návrh Chamissúv měla být vložena Heineova podobizna a vrhl-li se Pfizer, pisálek bez kritické schopnosti i erudice, r. 1838 na Heinea zvláštní statí. Heine odpověděl hromadně a bez milosrdí pamfletem »Der Schwabenspiegel« r. 1839, jehož pohříchu nemáme v púvodní formě. Zprvu přivádí nešťastné švábské básníky v zástupu na popraviště, aby pak popravil jednoho po druhém. S jedovatým posměchem uvádí. že k švábským literátúm se nečítají ani Schiller ani Schelling ani Hegel ani Strausz, nýbrž jen Gustav Schwab. Justinus Kerner, Car! Mayer, Gustav Pfizer a EduarclM6eritJ