7-

protiví jakožto otčina filistrtl, německá politika ať konservativní ať
radikální se mu hnusí jakožto aréna úzkoprsých filistrovských ideí
a '-šichni Heineovi odpi'lrci jsou vlastně jen rúzné odrúdy typu
filistrovského. Tak vylíčil ctného rytíře Platena jako filistra slepě
zamilovaného do povrchního básnického formalismu a do mrtvého
klas5icismu, jemuž unikla vlastní podstata umění. Tak zobrazil nadutého
lVlenzela jako pravého Goliáše země filištinské, jenž oblečen v krunýi'
politicko-morální tartufferie vyšel do boje se syny světla. Tak
polemisuje opětovně proti švábské škole básnické nakreslil nám v živých
barvách, jak tito »filistři v nedělních kabátcích procházejí se polem
a nivúu, jak výskají, jak poskakují jako ki'lzlata a pozdravují krásnou
pi'írodu: jak pozorují mrkavýma očkama, jak vše romanticky kvete;
jak vssávají dlouhýma ušima píseň vrabcú.« Leč i Boeme, jinak
pronásledovan), německým filistrovským světem, jeví se Heineovi
filistrem: toť filistr, jenž s-e nadchnul pro svobodu, republiku a bratrství,
aniž zapomněl na úzkoprsé moralistní tradice; jenž uprostřed
společnosti radikálních rabulistú opojil se vlastními frasemi a jenž již
neumí a nechce pochopiti ničeho, cožkoliv sahá nad úzký průměr
obmezcné této politiky.

Tak sdílí se Heine polemik se svými německými předchůdci
v genru o typičnost pojetí případu i o satirické jeho využitkování,
o rozumovou pi-esnost rozboru polemického materiálu i o
racionalistickou bi-itkost posouzení, leč i o romantické pojetí odpÚretl sub
spccie fi]istrovství; umělecká forma polemiky jest však výhradným
Ifeinc0vým majetkem.

! ,i~erární charakter svých polemických děl vystihl sám Heine
nejlépe v poslední knize »pamětního spisu« o Boemeovi. »Jak jsem již
řekl, nepodávám tu ani apologie ani kritiky muže, jímž se tyto listy
zaměstnávají. Kreslím pouze jeho obraz s přesným udáním místa
a času, kde mně seděl (jako model). Zároveň nezamlčuj i, která
pi-íznivá neh nepi-íznivá nálada ovládala mne za sezení. Poskytuji tím
zánJVcú nejlepší měi-ítko věrohodnosti, jíž moje údaje ;.o;asluhují.« Tu
vytčeny rozhodující součástky originelního Heineova umění
polemickélHI. podrobHost charakteristiky, jež nabývá takměř pi-esllosti
podobizny; krajní náladovost a svrchovaná rozmarnost, jež ovládají jehu
ruht pi' i této kresbě P\lrtretu, vědomý dúraz kladený na životní
pro~ti'edí v nejširším smyslu. Heine, jenž i v positivní charakteristice

(,erární rád užíval popisu fysiognomie za prostředek názornosti, vě~
110val jí v charakteristice negativní zvláštní, zlomyslnou pozornost
Vtipný popis napadené osobnosti často sdružoval s jízlivým vylíčením