75

ticky radikální pi:tsobení publicistické, napsal knihu o l1oerneovi, kde
tento typ postavil na pranýř. Když chtěl do důsledkú provésti secessi
od básnické romantiky, v jejíchž tradicích vyrostl, napsal »Attu
Trolla«, kde romantism ryzi i švábský romantism ztrivialisovan)'
velkolepě persiflova1. Sebepoznání stalo se mu sebeobranou a útokem:
proto padaly polemické rány Heineovy tak pevně a jistě.

Heine polemik nestojí osamocen; jest významným článkem ře~
tězce. který postupuje od ranní německé polemiky. racionalistické
přes Lessinga ke klas sikům výmarským a k romai1tikúm jenským.
Heineovy vztahy k vývojovému tomuto pásmu jsou složité a
významné.

XeupÍratelný rys velikosti, vyznačujícÍ německou literární
polemikt, osmnáctého věku a první poloviny devatenáctého století lze
vyložiti blízkým jejím příbuzenstvím se satirou ať společenskou, ať
vědeckou, ať hterárni. Velicí polemikové neútočí pouze na nepi-átelské
jednotlivce vznítivší jejich odpor, hněv, záští, n)'brž na celý typ,
k němuž jednotlivci se bdí; konstruují si z vad a slabostí zjištěných
v dílech odpúrcLl celou výrazovou mluvu odsouzeného typu; uhádají
z malých úskokLl a nicotných podlostí sv)'ch protivníHl veškeru
duševní organisaci všech jejich blíženetl seskupujících se v duchovní
pi'-íbuzenstvc. Neodrážejí osobních útokú prostým výkladem neb
věcným vYYľácením, n)'bržzkreslují karrikaturou,. zveličují nadsázkou,
persiflují ironií a směšujíce poboul-ený hněv s rozpoutaným humo·
rem. vážnou zaujatost s bujným veselím, detailní rozbor s vyzývavým
posměchem, vytvái-ejí nový bohatý genre literární.

T~k po mohutné předehře náboženské polemiky Lutherovy
v XVI. věku, na niž pod vhvem ztuhlé orthodoxie a přecitlivělého
pietismu bylo pi-íliš záhy zapomenuto, povyšuje na úsvitě moderního
německého písemnictvi Liscow, vychovaný na Baylovi a Swiftovi.
osobní polemiku proti směšným trpaslíkům Sieversovi, Philippimu,
Radigastovi k výši satiry na mělké, nepůvodní, frasovité a psavé
špatné spisovatele v duchu a slohu »mravních týdenníků«. Tak ničí
jeho geniální nástupce Lessing v polemikách obtížených učeneckým
apparátem a provanutých svobodným, odvážným vtipem typ nadutých
a uznaných igno'ranttl, kteH neznají řádně ani svého Donata, bije-li
se s pastorem Langem; typ elegantních lžiučencú, parádních
krasořeční Hl, vypočítavých vůdců vědecký'ch koterií, pronásleduj e-li
professora Klotze ~ typ autoritativních pravověrců, fanatických
bohoSIOVcLl, ])rotestantských velkoinkvisitorLl, brání"li se proti zlobě
hlavního pastora Goetze. Lessingova polemika mocně působila na Heinea :