73

umělcc a průměrného, chladného, vulgárního fi1istra: jako takového
zatemnělého ubožáka bez smyslu pro umění maluje Heine z pravidla
»?\éJzarena«. Hcllen - tnť člověk pi-ekypujícího životního obsahur
mladistvých a mOCll)"'ch smyslú, rozvitých a bezpečných pudů: ,-)fi
pi-ijímá svět, věi-i a pi-isvědčuje mu; raduje se ze života a přírodYr
z rozyoje a z pýchy, z krásy a z hry: pravda jest mu, mluveno
s Nietzschem, jen »stará žena«: jest věi-ícím nové pantheistické a
Enfantinovské církve, pi-edpoklác!ající sociální a prlunyslový stát.
Xazaren -. tof člověk chudičkého a ubohého životního obsahu;
nepřítel smyslů, opovrhovatel pudů ; asketa a supranaturalista, jenž
popírá svět, pochybuje o jeho hodnotách a prchá z ného; jenž zavírá
zraky pi'cd životem, pi-íroc!ou a uměním; nemá smyslu pro krásu a jest
zamilován do pravdy a do chladné konsekvence; jest bucf stoupencem
nějakého starého zjeveného náboženství neb alespoi1 reakcionái-ským
romantikem, obnovujícím uměle církev a feudální řády.

Celé dějiny německé myšlenky dají se vyložiti tímto kontraste.m.

Vlašská renaissance, nejskvěleji představovaná papežským dvorem
a uměním XVI. věku, vystřídává v .0J ěmecku středověkénazarenství,
ale ohrožena jest znovu návalem krajního obrazoborství nazarenské
německé reformace. Goethe a německá kritická filosofie vztýčí opět
hellenský ideál, jejz nese na svých praporech též francouzská revoluce
a Napoleon; proti nim v restauraci a romantice náboženské, literární
i politické seberou veškeré své síly Nazarenové. Ale i na levém ki-ídle
zmohutní náhle nazarenský názor světový: radikálové a liberálové
přenesou jej clo politiky a vyhrotí svou vei-ejnou akci posléze proti
všemu \umění. Typem Nazarena stojícího na politické levici jcst
Luclwig Hoerne, na jehož puritánství a judaismu, ztrnulém fanatismu
a tupé dt"tslcdnosti, politické a aesthetické necitelnosti Heine
demonstroval sám poj em nazarenství.

Než když byl tak kriticky vyspělý Heine se vzácným bystrozrakem
odkryl tento konflikt, zachvívající samými základy novověké kultury,
když byl s energií tribuna v řadě mistrovských prací hlásal a háj ir
he1lenství, hle, tu přišel zlý osud a uvrhnuv hásníka v strašných
mukách do hrobky žíněnkové, obrátil jeho trpkou, zoufalou a
rouhající se duši k přísnému, rozhněvanému a trestajícímu Bohu N azarenů
a dal mu skončiti v křečovitých zápasech s chimaerami. jimiž N
azareni zalie1nili a zakalili jasný a radostný blankyt hellenský.

Heineovo kritické dílo, vyvinuvší se za těchto životních podmínek
i literárních vlivů, má tři velké fáse, jež však nedají se chronologickY
ohraničiti. V první fási vyrovnává Heine svůj poměr k literatui-c