72

»Zur Geschichte der Religion und Philosophie in Deutschlancl«. nauku
Saint-Simonovu a Enfantinovu po stránce filosofie děj in. v čemž
ukázal se žákem německé kritické filosofie pokantovské; srovna"
s touto soustavou životního kladu a životní radosti 1 hellenství a
monismus Goetheův; odhadnuv v souhrnu nového učení, jež nalézalo
analogie v současné anthropologické f ilosofíi Feuerbachově. vítězh}'
protitlak protI reakčním tendencím láestanské romantiky, viděl Heine
plným právem ve své synthesi Hegelovy ideje vývoje a
Saint-Simonova sensualismu dostatečnou basi myšlenkovou pro kritiku a
psychologii kultury. Timto širokým podkladem svojí kritiky stojí Heine
jak nad Menzelem a Boernem, již budovali na úzké politické doktrině,
tak nad sv'ý'mi epigony, již vycházeli od strannického dogmatu a od
vei-ejné propagandy; ostatně již jeho inspiratoři Saint-Simon a »pere«
Enfantin přes všecka svá sacerdotální gesta a pi-es všecku mlhavost
svého společenského snění převyšovali o mnoho hlav Boerneovy
c1uševní vůdce, klerikálně liberální agitátory Lamennaise a Lerouxa.
Heineova kritika doby púížské jest soudem myšlenkové a tvarové
skutečnosti, jejimiž analysovaní umělci. básníci, filosofové jsou
výrazem; tato kritika vykonává nejvyšší funkci: souměrně soudí i tvod'
hodnoty života, obohacujíc jeho tvary a prohlubujíc jeho obsah.

Heinei'lV Saint-Simonismus vrcholí hll1boce promvšlenou a
procítěnou ideí o kontrastu nazarenství a hel1enství. jež vrací se opětovně
jako vůdčí motiv v pozdních kritických dílech Heineových. Idea ta.
jež jest poslední konsekvencí nauky Saint-Simonovy a zárovei'1
organickou součástí Heineova světového názoru, vylušťuje takřka s
dramatickou silou tragiku osudu básníkova; ozývá se v posledních jeho
verších, na nichž leží bolestné světlo proudící ze strhaných zraktl
umírajícího; opětuje se vždy s novou pronikavostí v dílech
největšího z Heineových duševních dědiců, 11 Henrika Ibsena. jako spor
dvou vi'ldčích světových názorů lidstva.

Ražba obou terminů »nazarenství«a »hellenství« připomíná
náboženské-spory Heineova mládí, jež nepřekonalo tradicí pi-er1ktl. jež
zápasilo s problémem křesťanství a jež srovnávajíc obě vyznání.
hledalo hned vnithlÍ jich přibuzenství, hned myšlenkový útvar
pi-ekonávající je společně. Zvláště případně volen jest termin »nazarenství«.
ať již vzat jest ze Starého Zákona, ať vypůjčen od názvu katolicky
cítící romantické školy malířské zálib praeraffaelitských; zahrnujeť
souměrně láesťanství i židovství. Aesthetické pojetí kontrastu, jenž
jinak náleží spíše v oblast mravní, souvisí s čiře romantickým ná·,
zorem o protikladu enthusiastického. hrdinského. »zasvěceného«