71

líně, kde úavždy pohí-bil naivní němectví a orthodoxní romantism
svéhr) myšlení a cítění. V Paříži dovrší Heine svůj rozvoj ke
kosmopolitismu, zhostí se úplně německé ideologie, odloží domácí politické
ideály, byť í signované hesly liberálů. Rozhodný'm vlivem na to
púsobí n,ll1ka Saint-Simonova jako v Berlíně mocně podp.orovala vnitřní
r{~~t .H eineúv I--J.egelova filosofie. Bylo-li však podrobnou analysou
hledati Hegelovy prvky v myšlení Heineově, leží články
Saint-Simonovy a levice Saint-Si monistické, zastoupené utopistick)'m knězem
»otcem« Harthélemy Prosperem Enfantinem pt-ímo vyloženy u Heinea,
jenž byl v létech 1831-1834 výslovným jich hlasatelem. Po
nábožensko-fílosofické stránce jest to condorcetovsky zbarvený
sensualismus, kontrastující s křesťanským spiritualismem: heslo »Ia
réhabilitatioll de la chair,( v protikladě se stí-edověkou askesí; pantheistick{'
a immanentní 1t.o~l'í1us pn:lti transcendentnímu křesťanství a
kompromisnímu theismu;- nábožensky a enthusiasticky zbarvené pojetí
vesmíru a života proti chladnému, fysikomechanickému názoru
racionalistů. Po stránce sociálně politické jest to zesocia1isování a
zindl1stria!isování společnosti proti danému, polofeudálnímu.
poloměšťáckému dosavadnímu í-ádu; vůdčí úloha duševní aristokracie, jejíž
nové kněžství zničí pí-ežilou církev a despocii; víra v nutnost velkého
sociálního pi-eHatu, majícího dokončiti a zevšeobecniti dílo
francouzské revoluce v pravém protikladě k důvěi'-e běžných liberálú
do malých forem ústavních. Těmito liniemi vymezen byl asi HeinetlV
Saint-Simonism, jejz dlužno zkoumati ve vztazích ke kritickému
rozvoj i Heineovu.

~Iavní cena Saint-Simonistické nauky pro Heinea spočívala
rozhodně v tom, že v ní nalezl ucelený nábožensko filosofický a
sociálně politický' názor světový, na jehož podkladě mohl stavěti svá
J<ritická díla a s jehož hlediska mohl posuzovati minulost. Takov)'
základ mohla mu arciť poskytnouti nekonečně hlubší a
propracov;lnější fllosofie Hegelova, jejíž tvtlrCe nebyl pouhý'm laickým
synkretikem; ale Heine,spiatý jako básník tak nerozlučně se skutečností
a se životem. shledával ji pí-íliš abstraktní, pHliš vzdušnou, než aby
budoval na ní, a tak vyi'iav z ní života nejschopnější prvky, rozhodl
se raděj i pro socialistické náboženství filosofickÝTh allm, v němž
chv;ěly se vzdechy pracujícího dělnictva, hučela kola nové industrie,
bouí-ily smysly moderního člověka, vzpínaly se náboženské touhy duší
neukojenýeh kritikou XVIII. věku. Byly-li tyto základy postaveny
na ptHJě sopečné a nebylo-Ii stavivo dosti pevné a hutné, byly to
pi-eezákladv velmi široké. Prohloubiv, jak zejména ukazuje krásné dílo