68

a dámy velkého světa, ktei-í rádi přehlédnou sice pi-estupek proti
běžné stupnici hodnot zvykové mravnosti, kteH však neodpustí
poklesek proti dobrému vkusu a aesthetické gracii. Vládkyně této
nevšední společnosti, paní domu, Rahel Levin upozornila, třebas snad
jen mimoděk, Heinea na ústi-ední problém moderní kultury, jenž
dosud se mu zdál podružným, na Goethea. V romantických sV}'ch
studijních létech nesnaží se Heine ujasniti si svého, poměru ku
G(lCtheovi, s naivní povrchností jmenuje Goethea a zárovetl Wilhelma
Schlegela jako »dva největší romantiky« - po berlínské prí'lprav(~
neučinil by toho nikdy. Nestal se v Berlíně zajisté nadšeným
vyznavačem Goetheovým observance Raheliny; právě z doby od pobyw
v Berlíně až k počátku periody paHžské pocházejí bud' chladné a
povšechné zmínky o Goetheovi v ~IBriefe aus Berlin« a »Reisebilderó(,
nepronikající naprosto k jádru neb pHmo ostré a prudké útoky na
Goetheovu osobu -- ale lhostejnost pomíjí naprosto. Heine si
zpi'ítomtluje stále živě a mocně Goetheovský problém, stojící zejména
Menzelovou a Boerneovou negativní zásluhou v popředí literární diskusse.
zaujímá k němu určité postavení, byť chvílemi přímo nepi'átelské, staví
si jej do ústľedí kulturních otázek. I tehdy, kdy s~ cítí vysloven}'m
antipodem Goetheovým, uvědomuje si, že nedostane se sám k sobě.
dokud s Goethem se nevyrovná, dokud ho v sobě nepřemůže, dokud
nepi-ehodnotí jeho hodnot; právě tak, poznav, že jest protichí'ldcem
romantikŮ. svádí opětovný literární, aesthetický a mravní boj s
romantikou, zápasí s jejím myšlenkovým světem, pře se s jejími články víry
a života. I pro něho platilo v nejširším svém dosahu biblické slovo:
,»Nepnstím tebe, leč mi požehnáš!«

Po krátkých rocích kusého a nesoustavného učení dlouhá léta
různosměrného, pi'erývaného cestování; čím přispěla tato k rozvoj i
Heinea kritika? Stanul v lyrickém enthusiasmu nad bílým pHbojem
Severního moi-e; zadíval se vzrušeně do sálavých jižních barev J
anovského zálívu; dusil se v tmě a mlze chmurných a nudných dnů
londýnských; spřádal z obrazotvornosti a vtipu sny v jasu a rozkoší nocí
ve Florencii; toulal se pohodlně Harzem; projel chvatně Alpami;
poznal se suchým opovržením katolictví, konservativnost a
lžiaestheticism bavorského jihu; prohlédl s chladným zájmem střízlivou krásu
severoněmeckých obchodních měst. Kolik nových dojmlt
krajinái-ských, kolik nových poznatklt společenských, kolik nov}'ch barev a
odstínů pro bohatou paletu stilistovu, kolik nových kulturních analo~ií
pro notiční knížku kritikovu! Ale Heine nevytěžil z cestovní své ko-