67 prošlo soustavou pi"edsvětov)'ch pojmů, bezvědomou sférou pí-írody, sebevědomím člověkovým a sociálními institucemi. H~e, ač sociálně a politicky značně zaujat, analysoval kulturu takměř vzdy jako souhrn umění, náboženství a věcIy, za nimiž shledával společnou jednotu, pro kterou jeho živě reálni duch arciť neužíval abstraktního terminu Hegelova, Toť základní plán obou velikých Heineových knih o německé kultuře XVIII .a XIX. věku, toť i skrytě podmalované pozadí, na něž s impressionistickou vervou a chvatností nanesl barevné skvrny svých pozorování v dílech »Franzéisische Zustande« a »Lutetia«; namnoze však pi"imíšeny jsou k této hegelovské filosofii ideje theoretiků saint-simonistických. Hegel arciť díval se na cIějmy hlavně s hlediska politického, jsa zaměstnán pi'edem otázkou po vzniku a smyslu státu; Heine naopak se stanoviště náboženství a umění; ale jinak kryje se filosofie dějin u obou myslitelů v mnůhé příčině, U Hegela hledati dlužno koi'eny Heineova kulturního kosmopolitismu, dle něhož »j ednotlivý národ vyjadřuje pouze určitý moment ducha všeobecného«, aby vykonaje svoje poslání, postoupil místo národu jinému; v Hegelovi tkví jistě kořeny Heineova názoru o světovém soudu všeobecných dějin nad národy; Hegelovou 'autoritou posíleno jest Heincovo přesvědčení o vysokém významu velkých duchů, kteří jsou nástroji ducha všeobecného: nikoliv nadarmo byli i filosofický učitel i básnický žák stejně vroucími ctiteli genia N apoleonova. Heine sám, jenž častěj i se zmiií.oval () mocném vlivu Hegelově, přičítal Hegelovi hlavně svůj převrat ná~ boženský, který v době berlínské vyvrcholil v odporu proti »každé positivní víře, proti každému dogmatismu, proti každé hierarchii«; ale ani" na přeYJ"atě politických názori'l Heineových, odklonivších se od idealistického vlastenectví k proti státnímu a protipruskému radikalismu, nebyl Hegel bez vlivu, byť i Heine, jenž v letech 1821-1831 rád se blýskal koketně nasazenou červenou čapkou jakobínskou, užíval výrazi'l zcela jinak ražených a recitovaných, než státní pruský filosof Hegel. Vedle posluchárny Hegelovy salon Varnhagena von Ense; vedle hlubokých pohled II cIo filosofie dějin zářivé ohií.ostroje kritického 'i společenského espritu; vedle discipliny myšlenky disciplina vtipu. Tu nalézá Heine, jenž dotud znal pouze kosmopolitní společnost finanČních .:1 bursovních zájmů, poprve kosmopolitní společnost ducha; tu poznává poprve publikum, ke kterému se od té doby vždy výslovně cbracel: velkoměšťáky složité kultury a raffinovaného vtipu, dobré EYJ"opany stojicí mimo před sudky chauvinismu a náboženství, muže