67

prošlo soustavou pi"edsvětov)'ch pojmů, bezvědomou sférou pí-írody,
sebevědomím člověkovým a sociálními institucemi. H~e, ač sociálně
a politicky značně zaujat, analysoval kulturu takměř vzdy jako souhrn
umění, náboženství a věcIy, za nimiž shledával společnou jednotu, pro
kterou jeho živě reálni duch arciť neužíval abstraktního terminu
Hegelova, Toť základní plán obou velikých Heineových knih o německé
kultuře XVIII .a XIX. věku, toť i skrytě podmalované pozadí, na
něž s impressionistickou vervou a chvatností nanesl barevné skvrny
svých pozorování v dílech »Franzéisische Zustande« a »Lutetia«;
namnoze však pi"imíšeny jsou k této hegelovské filosofii ideje theoretiků
saint-simonistických.

Hegel arciť díval se na cIějmy hlavně s hlediska politického, jsa
zaměstnán pi'edem otázkou po vzniku a smyslu státu; Heine naopak
se stanoviště náboženství a umění; ale jinak kryje se filosofie dějin
u obou myslitelů v mnůhé příčině, U Hegela hledati dlužno koi'eny
Heineova kulturního kosmopolitismu, dle něhož »j ednotlivý národ
vyjadřuje pouze určitý moment ducha všeobecného«, aby vykonaje
svoje poslání, postoupil místo národu jinému; v Hegelovi tkví jistě
kořeny Heineova názoru o světovém soudu všeobecných dějin nad
národy; Hegelovou 'autoritou posíleno jest Heincovo přesvědčení o
vysokém významu velkých duchů, kteří jsou nástroji ducha všeobecného:
nikoliv nadarmo byli i filosofický učitel i básnický žák stejně
vroucími ctiteli genia N apoleonova. Heine sám, jenž častěj i se zmiií.oval
() mocném vlivu Hegelově, přičítal Hegelovi hlavně svůj převrat ná~
boženský, který v době berlínské vyvrcholil v odporu proti »každé
positivní víře, proti každému dogmatismu, proti každé hierarchii«;
ale ani" na přeYJ"atě politických názori'l Heineových, odklonivších se
od idealistického vlastenectví k proti státnímu a protipruskému
radikalismu, nebyl Hegel bez vlivu, byť i Heine, jenž v letech 1821-1831
rád se blýskal koketně nasazenou červenou čapkou jakobínskou, užíval
výrazi'l zcela jinak ražených a recitovaných, než státní pruský filosof
Hegel.

Vedle posluchárny Hegelovy salon Varnhagena von Ense; vedle
hlubokých pohled II cIo filosofie dějin zářivé ohií.ostroje kritického
'i společenského espritu; vedle discipliny myšlenky disciplina vtipu.
Tu nalézá Heine, jenž dotud znal pouze kosmopolitní společnost
finanČních .:1 bursovních zájmů, poprve kosmopolitní společnost ducha;
tu poznává poprve publikum, ke kterému se od té doby vždy výslovně
cbracel: velkoměšťáky složité kultury a raffinovaného vtipu, dobré
EYJ"opany stojicí mimo před sudky chauvinismu a náboženství, muže