64

taki'-ka určen, aby provedl pi-ehodnocení romantických hodnot, byť se
chvílemi zdálo, že jen domýšlí až k posledním dÍlsledkÍlm názor
romantický.

Proti formální a metrické technice, jež II jeho učitele Augusta
\iVilhelma Schlegela byla pi'eceiíována a pěstována v pochybené
svéprávnosti, postavil analytism HeineÍlv smysl pro vniti-ní.
psychologickou účinnost. Nadšenému kultu lidové písně, který po stopách
HerderovÝ'ch heidelberšti romantikové prohloubili, odňal dětinskou'
žvatlavost, špatně pochopenou naivnost, prozrazuje tak moderní 'I
velkoměstské záliby svého ducha. Matnou, temnou a tajemnou řeč,
která od jasnovidného Novalise po temnoduchého Brentana sloužila
svými nápovědmi a pleonasmy tak dobře mystice brzy monistické
brzy katolické, nahradil stručným, úsečným a praegnantním jazykem.
Nespořádaný, rozteklý a svévolný kolorism romantický, v němž
nebylo místa pro architektoniku myšlenky, děje, episody, nahradil
pi'esnou, výraznou a precisní linií, pevně rýsovanou jemnou a jistou
rukou umělcovou na široce namítnutém pozadí myšlenkovém.
Paradoxní ironii, jež v nejrázovitějšich pracích Tieckových, u Brentana
a u E. T. A. Hoffmanna potácela se v dionysské závrati komiky
a hrÍlzy, pi-enesl z nevypočítatelné a nekontrolovatelné oblasti
fantasie do sféry intellektu; smisil ji nerozlučně s leptavým vtipem hned
filosofickým hned žurnalistickým; učinil ji výrazem stálého rozporu
ideálu romantického a skutečnosti živě realistické. Od nadšeného
romantického obdivu katolickému středověku odvrací se jeho
analytický duch, vyznávající pravdu moderní složité reality, naprosto;
v katolictví, jež Fr. Schlegelovi, Novalisovi, V\'ackenroderovi,
Tieckovi, Hrentanovi a Wernerovi bylo principem života, nezřel než
pittoreskní dekoraci a v rytířství o málo méně. Po naivním
enthl1siasmu bnršáckých let v Bonnč a (;ottinkách odho(lil navždy
idealistické vlastenectví, umírněně svobodomyslné a politicky loyalní a
postavil proti jeho legitimismu a royalismu, jaké určovalo celé ovzduší
periody restaurační, vehm záhy demokratismus poc1epi"cný sociálně
a filosoficky.

Než tento analytický kritieism, zpúso1>ivší tak hluhoké pi'-evraty
ve vnitřní organisaci, rome.ntieky zabarvené, byl jen jedinou ze
SO\lčástí, podmiiíujících vytvoi-ení a uznání kritíckého ducha Heineova.
Druhou jest stejná míra jemné vnímavosti vúči hi-c doj mll světa
vnějšího i duševního .. vúči oblasti života i umění. Vnímavost ta,
bezpodmínečně nutná pro každého kritika studujícího a vykládajícího
mnohotvárné projevy moderních, složitých kultur, pI-ípadně byla na-