59

nepopěrné velikosti: nikoliv neprávem obracel se vzdorný, vášni V)!
Boerne prornetheovskými slovy k Olympanu Goetheovi:

»lch dich ehren? Wofur?

Hast du die Schmerzen gelinclert
Je cles Be1adenen?

Hast du clie Thranen gestillet
Je des Geangsteten.«

Nenávist ta nesnaží se však zahrnouti Coethea jen výčitkami
proto, že odvrátil se s odporem od francouzské revoluce, že neměl
srdce pro války za osvobození, že státnickým svým vlivem nepúsobil
v době Metternichovské reakce na vlády v zájmu svobody slova
a tisku, že svobodomyslnému listu Okenovu projevoval jen svou
nelibost; nenávist ta snáží se i vyložiti c1úvody tohoto Goetheova
ma1udusného počínání. Dle l1ázoru Boerneova Goethe zradil ideály svého
mládí, kdy básnil svobodomyslného (;oetze a Eg"lTlonta, kdy trpěl, žil
a tvot-il vá~nivého vVerthera. Podnětem zrady té bylo Coetheovo
dvol-;lIlství, pro něž nenalezl jen dokonalý životní sloh, n)'hťŽ i ve
východní moudrosti pohodlnou theorii. Výslednicí tohoto otrockého
dvo\-;l11ství - (;oethe ist der gereimte Knecht, Hegel der ungereimte
- bylo úplné porušení mravního charakteru. Goethe ztratil
bezprosti-ednost, prav(livost, vroucnost citu a stal se chladným, stuhlým,
zkamenělým božstvem: ohradil se v účelném egoismu stařeckou a
filistrovskoti lhostejností proti všem citt1Jl1 jako proti (livokým a bujným
šelmám; zavi-c1 oči pi-cd vývojem, pi-cd pokrokem, pi-cd pohybem.
Byl za, to ztrestán a pomstěn: ztratil schopnost čisté, pl;"é, nesobecké
lásky; schopnost obětavého, nezištného pi-átelství, schopnost
osvěžujícího, oživujícího vtipu. Jeho sloh ustrnul v násilném klidu, v nehybné
strojenosti, v tyranské spoi-ádanosti - ztratil let, ztratil sílu, ztratil
vflšn ivost. Pro to vše Goethe naprosto není představitelem nejvyššího
typu básníka, kteť)' jest spolu pěvcem i prorokem, jako Dante, Alfieri,
Milton, Swift, Byron: on a jeho přítel Schiller, rovněž porušený
zhoubn)'m vlivem dvoi-anství a objektivity, jsou pouze rejsti-íky
pi-ítomnosti a nikoliv budoucnosti.

Ve všech těchto úsudcích, pronášených hlučně a ve slohu velmi
nevkusném a pi'cpiatém, ve všech těchto názorech, vyhrocených čistě
boerneovsky až k pi-ekvapující paradoxnosti, spočívá omyl na omylu,
Osobní zaujetí, politický radikalismus, liberalistní nehoráznost,
nedostatečná znalost jak Goetheových děl tak podmínek Goethem'a