58

Zvláštní výjimečné místo v kritickém díle Boerneově zaujímají
pi-ečetné projevy jeho nenávisti ku Goetheovi. Jsou rozptýleny na
nejrozmanitějších stranách Hoerneových spislt a to mnohem četněji
ve spisech intimního než vci-ejného rázn; rozděleny jsou na
nejrLlZnější léta jeho života v dlouhém období 1818-1837; pohřešují
veškeré spojitostI a jednoty vnější; nedají se však též sei-aditi
dlevývojového hledIska; jsou rltznotvárnou parafrasí neměnného
základního thematu ; proto bylo velmi těžko je pi-ehlédnouti a uti-íditi, dokud
pečlivý a spolehlivý sběratel, stojící velmi dLlvěrně k památce
Hnernenvě, nepodal poučný jich souhrn.

Hnerne, jenž posuzoval takměi- vždy Goethellv charakter a nikoliv
Coetheovu básnickou hodnotu, nevolil za podklad svých
rozborlGoetheova dila umělecká, nýbrž takové spisy, ať Goetheovy, ať
pl-{ltelské jeho družl11Y, které poskytovaly poučný a hluboký pohled do
intimního života Goetheova, do jeho soukromých núzorll, do okruhu
jeho sympathií a antipathií : (;oetheovu korrespondenci se Schillerem,
Goetheovy denníky a memorabilie, Coetheovy poznámky k DivamI,
Bettinin rom<Ín v dopisech. A tu všude zjevuje se Goethe Boerneovi
jako jeho pravý protinožec, syn ghetta frankfurtského nemllže
milovati syna patricijské vS·lučné rodiny z Jeleního pj-íkopu. Rodový
kontrast jeho jest pouhou podmínkou zásadních protikladll: Goethe
jest aesthet, Hoerne politik; Goethe harmonický evolucionista, Boerne
pj·ekotný a nedočkavý revolucionáj-; Goethe_vyznavač phrozenélHl
klidného rozvoje historického, Boerne hlasatel okamžitého pj~vratu;
Goethe nejstkvělejší pi-edstavitel souměrného rozvití všech schopností.
Hoerne jednostranný vúŠnivec. Všecky tyto antithese dají se shrnouti
ve dva terminy, anticipujeme-li z následujících výkladll formulaci
Heineovu: Goethe byl typický Hel1en, Boerne typický Nazarén a
dodejme hned: Nazarén stojící ve vi-avě politiky a veřejné agitace. Ale
tento Nazarén obdivuje se v skrytých hlubinách srdce šťastnému a
krásnému Hellenovi pro jeho umění, okouzlující tolik tisiclJv, a proto
tím bolestllěj i nese, že Hellen jest naprosto odcizen nejdražším jeho
ideím a že nikdy svého umění nechce postaviti do jeho služeb. Kdežto
Menzel neuznával, snižoval a odsuzoval genia Goetheova, uznával,
oceňoval a uvědomoval si Boerne význam tohoto genia vždy hlouběji.
Ale právě od tohoto genia žádal, aby spolupracoval na vítězství dvou
vůdčích vei-ejných ideí, na vítězství německého vlastenectví a
demokratické svobody_ Ale přání to hned ukázalo se marným: obdiv se
obrátil v krutou nenávist, ba v zapi-ísáhlé záští. V záští tom byl rys