56

svého vrcholu, proměňuje se v pouhý nástroj politicko-mravní
výchovy národa.

Ale literární kritikou není obsah bohatých úvah zai'-azených do
díla »Dramaturgische Bliitter« naprosto vyčerpán. Hoerne, ač nebyl
odborně hudebně vzdělán, zajímal se neobyčejně o hudbu vokální
i instrumentální, všímal si bedlivě oper a melodramat a nepi-estával
velebiti vyrovnanou, jasnou, slunnou, uklidúující, ptivalmou a
rozm.arnou hudbu XVIII. věku, jevě se i v této věci synem osvícenského
století. Kdežto Heine pi-inášel zvláště hluboké sympathie gigantické
polyfpnii Beethovenově s jejími nebezpečnými srázy myšlenek a citti
a moderní hudební romantice \Veberově a Berliozově, s jejímí
rozpoutanými daemc,nickými silami, nepi-estával Hoerne velebiti Mozarta.
Zvláště obávaným a proslulým stal se noerne příkrostí kritiky, s níž
sledoval v}'kony herecké a umění ráisérské: ač neusiloval Hoeme
ani o jednotný sloh herecký ani o vyhraněný charakter režie, byl si
dobi-e vědom svého úkolu v té pj'-íčině. Žádal od režie i od herctJ
psychologickou pravdivost shodnou s kusem, odmítal patlHJs vybočující
'L tendencí dramatikových, očekával od hercl! povznesení se na,l
banalitu prosté okopírované skutečnosti. N emaje zvláštních sympathií
k hercům, vystui)oval ze začátku proti nim velmi osti-e a přímo
zlomyslně; ale unaviv se záhy a znechutiv si ješitnou nedl!tklivost, s níž
herci přijímali jeho kritické šlehy i rady, restringoval pozděj i vždy
více posudky umění hereckého a posléze v knižním vy(lání snad
z objektivity, snad z rozhoi-čení jména hercl! a hereček vyškrtal a
nahradil je hvězdičkami.

Divadlo ztistalo i později zvláště oblílJeným pi-edmětem Boerneova
zájmu, takže většina nepolitických úvah v »Briefe aus Paris« vypadá
na poznámky o premierách, o hercích, o divadelních poměrech, o
starším francouzském dramatě. Ale zájem ten jest spíše zájmem diváka
ná zájmem kritika, i dí Boerne celkem oprávněně: »Die Sache ist:
ich habe alle Obung im Kunsturteile verloren. In friiheren Jahren
war ich, wie mich mehrere dramatische Dichter und Schauspieler.
deren Stiicke und deren Spiel ich gelobt, versichert haben, ein sehr
guter Theaterkritiker; aber seitdem hat das unverschamt prosaische
Europa mich aus aller Aesthetik geworfen.« Platí to takřka pro
veškeré úsudky a úvahy Boerneovy o umění, vložené do obou knih
»Schilderungen aus Paris« a »Briefe aus Paris«.

Při všeobecné charakteristice Boerneova pobytu v PaHži a jeho
literárních plodů bylo již naznačeno, že Baerne nepřicházel do Paříže
z interessů uměleckých a že sousti-edil svou publicistickou činnost