53

Boerneovy. Podobně skrovný výtěžek pro poznání literárně kritické
činnosti Boerneovy poskytuje četba dalších dvou svazků pozn.ámek,
nápadů a doj mli, jež ze svých intimních záznamú pro vyplnění volného
místa pi'-enesl Hoerne do VI. a VIII. sebraných spisů jako »Fragmente
und Aphorzs11len« a »Alls meinem Tagebuche«; tento denník, psaný
za Boerneova pobytu v lázních sodenských r. 1830, obsahuje však
velmi mnoho úvah o Goetheovi, mezi nimi některé zvláště dú1ežité.
lhda polemjckých článků Boerneových proti literárním odpúrettm
Heineovi, l\lenzelovi, Wilibaldu Alexisovi-Haringovi a Eduardu
Meyerovi nerovná se nikterak cenou bohaté polemické žni Heineově.
Boerne se tu skutečně omezuje na osobní polemiku, na odrážení útokí't
a vyvracení nai'-knutí, aniž by pokoušel se jako Heine vykresliti úplný
portrét protivníkúv karikujícím pérem pamfletisty a ironika. Tak
zvídáme z těcht<? polemik pouze, čím odpúrci Boerneovi uki-ivdili,
kdežto jej ich celá literán1í a lidská individualita zústává nám
utajena. V poznámkách a statích o Heineovi, :;hrnutých posmrtně do
spisku »L. Boernes Urtheil liber Heine«, Uoerne někdejšího svého
druha zbaběle a klepai'-sky pomlouvú; v mnohoslovném paskvilu »Der
Hiirinp:s-Salat«, vloženém za 124. »List Z Paříže«, svému
žurnalistickému odpůrci W. Alexisovi hrubě a vášnivě spílá: nikdy jich však
necharakterisuje negativně a ironicky. Ani nejrozlehlejší polemika
Boerneova, jež vzrostla na celou knihu »1Vl enzcl. der Franzosenfresser«
(1836) nečiní tu výjimky, ba spíše potvrzuje pravidlo. Boerne za·
ložil knihu velice široce: z obrany proti chauvinismu jihoněmeckého
žurnalisty proměnil j i v politický rozbor dvojího pojetí svobody
u Francpuzi't a u Němett a v správný diagnostický spis O nedostatcích
a vadách legitimistického a tradicionalistického vlastenectví v
Německu, - ke kritice lidské i literární individuality Menzelovy
nepi'-ináší tento pamflet takřka ničeho.

A tak musí se studium Boerneovy kritické činnosti opírati jen
o trojí publikace: o dva svazky »Dramaturgische Blatter«, o dvojí
kroniky paI-ížské »Schilderungen aus Paris« a »Briefe aus Paris«
a posléze o rozptýlené, nesoustavné a pouze jednotou pi-edmětu spiaté
Boerneovy kritické úvahy, namíi-ené proti Goetheovi.

Dramaturgická činnost kritická, jíž dobyl Boerne v časopise »Die
Wage« veliké literární proslulosti a jejíž výsledky shrnul r. 1829 do
dvou svazkl\ děl pod úhrnným názvem »Dramatllrgische Bliitter«,
zaujímá v Boerneově životním díle místo právě tak významné jako
zákonné. Boerne nalezl německý národ, jejž miloval s vášní a s
důvěřivou nadějí v jeho velkou politickou budoucnost, podobn)'m melan-