45

nitých nápadú a nahodilých analogií, plno subjektivních výpadú a
osobních episod, tedy vše, zač Boerne děkoval Jean Paulovi. Ale i'eč
Courierova byla vychována na klassických literaturách a na dobré
francouzské tradici; odtud její jasnost, úsečnost, vybroušenost. Pro
Boernea byl Courieri'lv vliv principem literárního pokroku: proměnil
spisovatele politický-ch feuilletonú a causerií v autora pádného
politického pamfletu a rhetorického žurnalistu značné pathetické síly.

»Briefe aus Paris«, jediné to velké dílo tohoto období, bývá
právem pokládáno za vrchol Boerneova spisovatelství vůbec: překypuje
jak bohatstvím a rozmanitostí strávené a zpracované látky, tak živostí
a hezprostředn.0stí tónu, silou a smělostí polemiky, vybroušeností
a bi'itkostí vtipu. Arciť jest to zase kniha z dílny žurnalistického
improvisatora, jenž >.'nikdy nepsal díla, nýbrž jen zkusil svoje péro na



tom onom papíi'e«: dí1o' bez jednoty, bez stavby, bez komposice a bez

SOl1stí'edění, soubor nahozených skizz, načr~ých nápadů, zachycených)
rczmadi. Leč srovnáme-Ii těchto několik objemných svazků s
nečetnými stránkami starších »Schilderungen aus Paris«, vidíme, jak
Boerne dospěl: oč pevnější a ostřejší jest jeho kresba, oč bohatší a
živější barvy jeho palety, oč životnější a suggestivnější jeho
charakteristika osob a situací. A opětně ten krajní subjektivismus, smíšený'
s fanatismem politického tribuna: není tu obraz Paříže a jejího
slo{itého života namalován pravdivě a věrně, nýbrž volen jest za pouhé
dekorační pozadí vei-ejné agitace, směi'ující k zrevolucionování
občanského vědomi v Německu. Proto analogickým oběma dílům
Heineovým »Franzosische Zustancle« a »Lutetia« dlužno dáti přednost:
mají větší sílu evokace, hlubší objektivitu historickou, spolehlivější
dobov6u náladu, více uměleckého smyslu.

Ale v srddch mladého svobodomyslného pokolení v Německu
dosáhly tyto listy svého úspěchu a své slávy, čehož výmluvným, až
groteskním důkazem byla proslulá slavnost v Hambachu r. 1832,
pozděj i pak Gutzkowova krásná činnost ve službách památky
Boerneovy, Pi'es odpor chauvinů a konservativců, přes zákazy vlád,
policejních í:jřadů, censurních kancelái'í šíi-il se vliv politického
radikalismu republikána" liberála Ludwiga Boernea stále mocněj i. Když
r. 1837 Boer!v Paříži skonal, cítila vei-ejnost německá, že odešel
muž zosobňujlcí, třebaže v sloze groteskní a nehorázné národní a
politické svědomí své vlasti. Tento prostředně nadaný a umělecky
nedostatečně kultivovaný spisovatel, tento fragmentární a improvisační
žurnalista, tento zatrpklý humorista a lidumilný satirik nalezl, že
německý národ v době--aesthetické romantiky úplně se připodobnil