4-

tlvlsmu. Proto někdejší Jean Paulovec bývá vždy častějí a vždy
pHpadněj i srovnáván s osvícenskými stilisty bhtké logiky a ostréhD
vtipu, ironické a sarkastické noty, úsečné a aforistické skladby: s
Voltairem, s Lichtenbergem a s Lessingem, zejména však s
nejvelk'llepějším mistrem sarkastické satiry, ironického pamfletu a dravého
žurnalismu, s Jonathanem Swiftem, kterou analogii přijímá sám se
za dostiučiněním.

Na úspěšný ten rozvoj stilový působí zejména mocně vlivy
franCCiuzské, takže toto postupné pí-epodstatňování Hoerneovy povahy
spisovatelské dalo by se formulovati též jako vítězství vlivů
francouzských nad naturelem německým. Když byl již dlouho podléhal
francouzské liberální, demokratické a republikánské politice, poznal
Boerne r. 1819 Francii a Paříž poprvé očitě. Když po třech létech
návštěva se opakovala, phnášel Hoerne s sebou již první svazek
paí'ížských obrázků »Schilderungen aus Paris«. Roku 1830 odjel pak
Boerne do Púíže a usadiv se tam trvale ziistal tam trvale až na krátké
návštěvy- domova až do smrti roku 1837. Vyvoliv PaHž za bydliště
a za působiště, nevžil se do ní přece tak úplně a prudce jako Heine,
což ukáže teprve srovnání jeho pařížského pobytu s pobytem
Heineovým v Púíži: Paříž, kde inspiroval se předem politikou žijící z
dědictví velké revoluce a mnohem méně životem sociálním a uměleckým,
byla mu ohniskem veí-ejné, k Německu namíí'ené akce revoluční.
I výsledky obou rozhodných vlivll francouzských, vlivu
Lamenn~isova a Courierova, postavil Boerne do služeb své německé liberálni
a demokratické propagandy politické. Lamennais, kněz-polemik,
katolík-revolucioná1-, optimistický reformator a exaltovaný prorok,
doplnil Boerneovo kolísavá a nevyhra!1ěná vyznání víry svým úporným
zdúrazňováním lidových a socialistických' stránek evangelia, svojí
vášnivou láskou k bližnímu, revoltující proti trúnu a oltáí·i. Ale slohu
Lamennaisova přes všecek svúj obdiv Boerne nepí-ijal : tento malebný,
visioná1-ský, věštecký stil, nesený mohutným pathosem, jevil se
racionalistovi Boerneovi příliš romantickým a jsa vášnivě vzepjatý a
velkolepě inscenovaný nedal se naprosto smíhti se slohem Boernea vtipálka,
humoristy, satirika. Stilisticky vstoupil Boerne do školy k jinému
velkému francouzskému polemikovi soudobému: k ozbrojenému
měšťáku, útočícímu v radikalismu slepém a velkohubém na stát a církev,
na zákon i parlament, na jmění i výsady: ke P. L. Courierovi de
l\Jéré. Jako stili sta byl Courier Boerneovi vůbec příbuzen: i u něho
bylo uprostí'ed polemiky a pamfletu plno drobných rysů
humoristickS'ch a idyllických, plno vzpomínek z venkova a z četby, plno rozma-