41 nami ve Francii, kterOli několik výletll mu neobyčejně pí-iblíží; zaměstnán jest několik měsíců dramaturgickou kritikou a bojem s herci a několik měsíců zahraničními zápletkami; vyčerpává svůj planoucí temperament jednou úporným zápasem s nenáviděnou censurou a podruhé prudce vedeným bojem s Goethem a jeho názorem životním. Jen dvě hluboké záležitosti srdce dávají té pí-ekotné improvisaci jednotný rhytmus: láska k svobodě a láska k paní J eanettě vVohlové. Th větší žurnalistické podniky vyčerpávají v této době improvisační politiky a improvisační publicistiky Boerneův čas a zájem; přinášejí jeho nejvýznačnější práce a zakládají jeho slávu. Polonovinářský, polorevualní časopis »Die Wage, cine Zeitschrift tiir Biirgerleben, lVissenschaft und K unst« potí-eboval ph Boerneově improvisačním zp{'lsobu práce~čtyř let (1818-1821) k uváejnění třinácti sešitkt"t, rozdělených do dvou dílů, ač dt"ttklivé rady Boerneovy pí-íte1kyně neméně než svrchovaný interes s nadšených čtenáH't stále vybíezly jej k soustavnějšímu a rychlejšímu vydávání. Naprotí tomu trvala jen několik měsíců Boerneova činnost pí-i officie1ním, hybridním žurnalistickém podniku »ZcÍ!itng der freien Stadt Fr,~nkfl/rt,<, vzniklém z někdejšího »Staatsristretto« a pí-i listě »Zeitsch7vingen«, založeném r. 1817 od Pfeilschiftera; v několika číslech, jež redigoval, proměnil Boerne tento list v dll]ežitý a odvážný orgán politického liberalismu, až censura další vydávání zastavila. Kromě toho přispěl Boerne í-adcm významných článkll do Cottova »Morgenblattu«, kdežto jeho příspěvky do ostatních novin a časopist"t jsou jen nahodilé a méně dú1ežité. "Rcerne byl rozený žurnalista veikého slohu: polJIížel sice na veškeré jevy života pouze pod zorným úhlem dne, ale nikdo nedovedl zachytiti průběhem jediného dne tolik různých jevt"t životních a okamžitě je pochopiti, popsati, vyložiti, posouditi. Jeho malé skizzy novellistické, nesoucí pečeť školy Jean Paulovy, nejsou než rozpřeelená a vtipem okoí-eněná denní pozorování z procházky, z cest, ze společnosti; jeho v.,šeobecnější úvahy, blížící se spíše feuilletonistické causerinež propracovanému článku, jsou pouze kommentáře k denním událostem, jeho kritiky ať divadelní nebo literární jsou pouze bezprostřední záznamy okamžitých, neanalysovaných dojmt"ta nápaelt"t diváka neb čtenáře. Boeme vyssaje sice obsah dojmu, nápaelu, uelálosti, úvahy až na dno, ale nikdy nesnaží -S-e kontrolovati jeho správnost složitějšími prostí-eelky poznání theoretického neb srovnání historického; a tak vystihuje prchavou pravdu dne, neupozorňuje na její )