40

se vstoupiti do choulostivÝTh služeb politických. Tento žurnalistický
neofyta pi'-inášel mnohem vice nadšení, talentu a odvahy než
vědomostí, kultury a pevného programu, ale od r. 1816, kdy založíl
»\V a g e«, vyvíjel a prohluboval se žurnalista velmi rychle a úspěšně.
Politické vyznání jeho bylo zprvu velmi neurčité a nejasné. V souhlase
s válkami za osvobození stotožií.oval nejprve jednotu Německa s jeho
osvobozením a nalézal ve státní roztříštěnosti národního celku příčinu
jeho poroby a útisku. Nenáviděje Metternichovu reakci jakožto
záhubný výsledek zasahování cizího státu do záležitostí německého
národa, skládal pi'tvodně veliké naděje do Pruska jako budoucího
sjednotitele a obroditele me. Ale nadějí těch zřekl se záhy: Prusko
objevilo se mu právě tak státem politického nevolnictví a občanského
útisku jako kterýkoliv jiný ze státi't zastoupený'ch v Bundu; volnost
mínění, slovního projevu a publicistického výrazu byla z Pruska právě
tak vyhošténa: možnost rozvinouti veškeré síly ve prospěch
nezkráceného občanského života byia také tam velmi vzácna. Boerne, jenž
psal vždy krví smíšenou se žlučí, slzami smíšenými s jedem,
kritisoval záhy Prusko a možnost hegemonie pod pruským primátem
právě tak bezohledně jako Metternichi'tv regime a politické poměry
v Bundu a tak oddaloval se vždy více od taktiky žurnalistických
epigoni'l válek za osvobození. V úplný kontrast postavil se Boerne
k této publicistice posléze, když odhodil veškerý royalistický
legitimism a pracoval pro změnu ústavy ve smyslu republiky, při čemž
vĚak podCJbně jako liberálové jihoněmeckých parlamenti'l příliš otrocky
pi'-ejímal liberální program republikáni't francouzských.
Republikanismu Boerneovu sloužila sarkastická kritika zahranični i vnitřní
německé politiky, vlivi'1 dvori't na záležitosti veřejné, policejní libovi'tle
hlavně v obnru censury, zřízení byrokratického a militarismu.
Positivních návrlIi'l reformních, bezpečněj ia soustavněj i vypracovaných
pláni't pro zlepšení té oné záležitosti, jasně vyjácli"ený'ch názori't o
případné formě ústavní u Boernea takměi'- není: cit a vědomí útisku
byly stálé zdroje jeho neúprosné, příkré a břitké kritiky politické,
k níž se však neclružilpolitický di'tmysl konstruktivní, založený na
soustavné theorii neb na praktické schopnosti realisace.

V tomto období od prvních pokusi't žurnalistických až po odjezd
do Pai-íže r. 1830 jest celý Boerneův život velikou improvisací.
Boerne, hned svěží a pi"ekypující rozmarem, hned poutaný
chorobo1k li'tžku ncb k diaetě lázeňské, pobývá brzy ve Frankfurtě, brzy
v :Mnichově, brzy ve Stuttgartě, brzy v Berlíně, hrzy v Hamburce;
zaujat jest tu policejními poměry rodného města, tu ústavními změ-