38

despocie. Boerne jest vlastně čistokrevný syn XVIII. věku: člověk
bystrého intellektu a bi-itkého vtipu, teleolog a utilitarista, spisovatel
bez historického pochopení a bez hry fantasie, stilista kraj~ě jasný
bez polotónů, bez odstínll, bez stilového temnosvitu. Z osvícenství
plyne jeho politická svobodomyslnost, která nemá pochopení pro
tradice i jeho politický kosmopolitismus, jenž volností poněkud
schematickou chce obšťastniti veškeré národy s optimistickou nadějí
v jejich solidaritu - ale právě tak temení z Menzelova romantismu
jeho kmenový tradicionalism a jeho teutonský chauvinism, přeceňující
rozdíly a nedoceňující společné znaky, společné poti"eby, společné
poměry národů. I další dvoj ice rysů kontrastních vykládá se tak:
osvícenec Boerne, jenž odloživ židovství, nepi"íliš hluboce zakořeněné,
dospěl ke svobodomyslnému křesťanství dosti matného obsahu
ideového a dosti banální mravouky utilitářské, zachovával náboženskou
vlažnost tam, kde Menzel znovu a znovu stavil na odiv svoje
ki"esťanské tendence.. zabarvené také vědomím minulosti
germánskokřesťanské.

Zivotopisné údaje prozrazují velmi málo o vnější<:!l vlivech
na duševní rozvoj Boernei'tv; jest nemnoho dat, jimž by bylo lze
přiřknouti ve vniti"ní biografii Boerneově hlubší význam. Prvních
dvacet pět let Boerneova života, jichž jevištěm jest rodný Frankfurt
a studijní města Giessen, Berlín, Halle a Heidelberg, vyplněno jest
bojem -s domácími, náboženskými a mravními tradicemi .. Mladistvý
Boerne, vysoce vznětlivý a dojmový hoch, trpící vždy mocněji
bezprávím kollektivním než individuelním, odcizuje se v této době rllstu
jak úzkoprsému místnímu judaismu frankfurtskému tak tísnivým
stíni'lm synagogy a talmudu vl1bec. Zapomíná do slova a do písmene
na vše, co jej ví že k víi"e, k obi"adi'tm, ke vzpomínkám předki'l:
zapomene jazyk židovský, odnaučí se písmu, nezapamatuje si ani
náboženských ani konversačních výrazll hebrejských v pravé protivě
k Heineovi, jenž ještě v žíněnkové hrobce zpíval si uprosti"ec1
zoufalství jásající slova »Lecho Daudi Likras Kalle«! Již plány otce
Boerneova odcizily hocha nejpřísnějším rituelním tradicím ghetta
frankfurtského: mladý Boerne měl se státi účasten v>Jlložeností, které
moderní snahy emancipační nově poskytovaly židovstvu. Projevem
této tendence jest poslání sedmnáctiletého Loba Barucha k proslulému
představiteli nového, kosmopolitického a emancipovaného židovství.
k Markusu Herzovi do Berlína. Jinoch s vědomostmi velmi kusými.
s vi'llí velmi nestálou, s lenivostí téměi" zarážející stál tu tvái-í v tvář
dvojímu proudu v moderním židovstvu. Pán domu byl stkvělý re-